STALO SE v BŘEZNU
Týden mezi hvězdami Kromě piva Budvar, pastelek Koh-i-noor nebo třeba sýrů, které jinde ve světě nenajdete, daly České Budějovice světu muže, jenž se pyšní několika významnými prvenstvími. V jihočeské metropoli se 26. září 1948 narodil Vladimír Remek. Štěstěna tomu chtěla, že se z vojenského pilota stal jediným československým kosmonautem ve vesmíru a současně prvním kosmonautem z jiné země než ze Sovětského svazu nebo USA. V první polovině roku 1976 nabídl Sovětský svaz zemím sdruženým v programu výzkumu vesmíru Interkosmos účast v pilotovaných kosmických letech. Z pilotů vojenského letectva bylo vybráno dvacet čtyři kandidátů, včetně Remka. Přestože trpěl chronickou rýmou a nadváhou, ve všech testech podával výborné výsledky a podařilo se mu v krátké době shodit dvanáct kilogramů. Na otázku výběrové komise, co že bude dělat, pokud se z kosmické mise úspěšně vrátí, odpověděl jednoduše: „Budu se radovat.“ Po dalších kolech testů už ve Středisku přípravy kosmonautů J. A. Gagarina, ve Hvězdném městečku, zůstali jen Vladimír Remek a Oldřich Pelčák. V červnu 1977 byly sestaveny posádky pro budoucí Československo - Sovětský let. První posádku tvořili plukovník Alexej Gubarev a v té době již kapitán Vladimír Remek. Druhá posádka sestávala z Nikolaje Rukavišnikova a Oldřicha Pelčáka, kteří zůstali jako náhradníci. Do vesmíru Gubarev s Remkem odstartovali z kosmodromu Bajkonur 2. března 1978 v 15:28 UTC v lodi Sojuz 28. Byla to první mezinárodní posádka v rámci programu Interkosmos i v historii kosmických letů vůbec. O den později, hluboko ve vesmíru, se kosmonauti setkali se členy dlouhodobé posádky stanice Saljut. Pikantní je, že do výcviku Gubareva s Remkem v Hvězdném městečku bylo zahrnuto krátce před startem i ovládání zubní vrtačky. Kosmonauti stanice Saljut si totiž stěžovali na bolest zubů. Po příletu Gubarev s Remkem sdělili kolegům, že jim zuby ošetří. Ti je zdvořile odmítli, ale stížnosti na zuby řídící středisko už více neslyšelo.
zdroj FOTO: tse1.explicit.bing.net
V následujících dnech kosmonauti uskutečnili několik televizních reportáží, pomáhali stálé posádce a věnovali se vlastnímu vědeckému programu. Remek patřil k většině kosmonautů, kteří trpěli nevolností způsobenou nezvykem organizmu na stav beztíže. Výjimečný byl ovšem otevřeným popisem svých obtíží, jeho sovětští kolegové se totiž obávali, že přiznáním přijdou o možnost znovu letět do vesmíru, a tak se se svými zdravotními trampotami radši nikomu nesvěřovali. Třetí den letu proběhla tradiční tisková konference vysílaná v přímém přenosu Československou televizí, při které bylo jasně vidět, že náš kosmonaut opravdu není ve své kůži. 10. března se rozloučili s hostiteli, oddělili se se Sojuzem 28 od stanice a po sedmi dnech, dvaceti dvou hodinách a sedmnácti minutách strávených ve stavu beztíže přistáli v Kazachstánu. Vladimír Remek se z vesmíru ve zdraví vrátil, avšak dodnes tam krouží planetka objevená v roce 1978, která nese jeho jméno - Remek. Památku slavného letu připomíná také sousoší Kosmonauti u stanice metra Háje od sochaře Jana Bartoše. Stejné sousoší najdeme také v Košicích a na nádvoří ZŠ Slovan v Kroměříži. Při příležitosti této instalace byli Remek s Gubarevem jmenováni čestnými občany města.