Böhmova ulice
Vychází severovýchodním směrem z ulice Archeologické a tvoří samostatnou smyčku. Český archeolog Jaroslav Böhm se narodil 8. března 1901 v Holešově na Moravě v rodině olomouckého berního úředníka. Zájem o moravskou minulost prý projevoval již od dětství. Roku 1919 odmaturoval a byl přijat na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde si zapsal přednášky z oboru historie, geografie a prehistorie. V roce 1924 předložil disertační práci, složil rigorosní zkoušky a 16. června byl promován doktorem filozofie. Své celoživotní působení spojil se Státním archeologickým ústavem (později přeměněném na Archeologický ústav ČSAV), kam počátkem roku 1923 nastoupil jako volontér a těsně před válkou se stal ve svých osmatřiceti letech jeho ředitelem. Propagoval velké plošné terénní výzkumy, při nichž ověřoval moderní metody. Především díky jeho vedení se na jižní Moravě – na dolním toku Dyje a Moravy, ve Starém Další putování za vodopády Městě a v Dolních Věstonicích – začal utvářet obraz kultury Velkomoravské říše. V roce 1949 vyvrcholil také jeho dlouhodobý zájem o nejstarší umění lidstva uspořádáním výstavy na toto téma v Národní galerii. Umělecké projevy lidí paleolitu zde byly – u nás poprvé – představeny formou rekonstrukcí pravěkých kreseb, maleb i originálních předmětů. Počátkem 50. let se Jaroslav Böhm aktivně účastnil procesu zřízení Československé akademie věd. Jeho dílo z tohoto „funkcionářského“ období, značně poznamenáno aplikací marxistických metod, však bylo již po svém vydání odborníky napadáno. Ač mu Zdeněk Nejedlý, tehdejší prezident ČSAV, v přání k šedesátinám notoval „radostnou píseň mládí a svěžesti“ a v porovnání se svým věkem cítil jeho „mladost a přímo junáctví“, chatrné zdraví Jaroslava Böhma trápilo stále víc. Akad. doc. PhDr. Jaroslav Böhm zemřel 6. prosince 1962 v Praze ve věku 61 let.