Kdyby zašlo Podskalí, Čechové by plakali
Slova písničky Karla Hašlera jsme si vypůjčili, neboť k Podskalí se váže dnešní vzpomínka. Právě zde byl 11. června 1871 založen spolek Vltavan. Původně sdružoval lidi pracující na Vltavě při plavení dřeva a jeho zpracování, dále ledaře, plavčíky a zaměstnance nákladní a osobní paroplavby, která se zde rozvíjela. Nejednalo se o spolek sportovní, jeho hlavním úkolem bylo z vybraných příspěvků poskytovat v případě nouze, nemoci či úmrtí materiální podporu členům a jejich rodinám. Jedním ze zakládajících členů byl pražský primátor František Dittrich a čestnými členy se později stali i někteří jeho nástupci. Život spolku byl ale poměrně záhy ovlivněný asanací pražského Podskalí spojenou s výstavbou nábřeží a dále pak zánikem voroplavby po výstavbě vltavské kaskády. Spolek si však dal za cíl uchovávat a sbírat památky na staré Podskalí a život na Vltavě a svoji činnost změnil na vlastivědnou. Přetrval až do dnešních dní a je tak nejstarším existujícím profesním spolkem. Stalo se tak díky obětavosti, vlastenectví a úctě jeho členů k dlouholetým tradicím. Členové žijí bohatým kulturním a společenským životem. Reprezentují se oblíbenými plesy a ve spolupráci s Pražskou paroplavební společností organizují různé společensko-kulturní akce. Jako příklad uveďme Podskalská setkání s veřejností. Ta jsou spojená s prohlídkou exponátů Podskalského muzea na Výtoni, kde se veřejnost může seznámit s historií a dovedností podskalských vorařů, jakož i se vznikem a vývojem paroplavby na řece Vltavě. Význam spolku spočívá také v součinnosti a podpoře společnosti S tebou mě baví svět, která se věnuje hendikepovaným občanům. Z lingvistického hlediska je zajímavý jazyk vorařů. Poněvadž byli odedávna při práci v neustálém styku a jejich bezpečnost vyžadovala dokonalou souhru, záhy si vytvořili vlastní slang, který byl ovlivněn zejména němčinou. Centrem plaveckého života bylo již od patnáctého století právě pražské Podskalí, a tak se někdy hovoří dokonce o podskalském podřečí pražské češtiny, o „podskalštině“. Vorařství představuje tradiční dovednosti spojené se stavbou voru, znalosti spojené s jeho navigací po řece a v neposlední řadě specifickou kulturu, osobité zvyky a slovesnost. Z tohoto důvodu podepsal na jaře loňského roku ministr kultury dokumentaci pro nominaci vorařství na Vltavě na seznam nemateriálního kulturního dědictví UNESCO.