JAK TO BYLO V KVĚTNU
Máme za sebou měsíc, pro který se až do roku 1805 používal název máj a byl tak jediným v roce jehož označení nemělo slovanský původ. Vše změnil v uvedeném roce filolog, překladatel a velký obroditel Josef Jungmann, když překládal Chateaubrianův román Atala aneb Láska dwau diwochů na paušti a použil v něm český název květen. Pranostiky pro jistotu tentokrát vynecháme, neboť nám tvrdí, že je-li v květnu chladno a mokro, bude vína na dno a deštivý květen znamená žíznivý říjen. Alespoň jedna vlaštovička tvrdí, že mokrý máj zařídí ve stodole ráj. A pravdou je, že letos jsme si v květnu deště užili dostatek a teplo přinesl až začátkem své třetí třetiny – řečeno hokejovou terminologií, protože i Mistrovství světa v ledním hokeji hýbalo květnovými událostmi. Ale popořádku. Máchův čas začal velmi příjemně, a to volným pondělím, takže jsme měli pěkný prodloužený víkend na to najít rozkvetlou třešeň a někoho, koho bychom pod ní mohli políbit. V úterý se naši senioři sešli v oblíbené Retrokavárně a naopak nejmenší školáčci se přišli ve středu a ve čtvrtek zapsat do mateřských škol. Během významného dne, který připomíná povstání českého lidu proti německým okupantům, uctil starosta třináctky památku padlých hrdinů položením věnců k památníkům ve Stodůlkách, na Vidouli a v Třebonicích. Tento pátek nás přenesl do dalšího prodlouženého víkendu, během něhož jsme se mohli přesvědčit o těžko uvěřitelném pracovním nasazení našeho prezidenta, který sobotu strávil v upršeném Londýně ve Westminsterském opatství, kam byl pozvaný na událost roku, a to korunovaci krále Karla III. V neděli brzy ráno už startoval Pražský mezinárodní maraton a pistoli pak vyměnil za věnec, který v pondělí položil v Národním památníku na Vítkově v připomínce Dne vítězství. Odpočatí po třech dnech volna jsme se mohli vydat s Klubem českých turistů okolo Hůrky na Butovické hradiště, anebo nabírat síly na podporu českým hokejistům, kteří v pátek startovali výše zmiňované mistrovství zápasem s našimi bývalými bratry. To už přebírali vládu ledoví muži, ale protože sluníčko se dosud z dovolené nevrátilo, ani jsme to nepostřehli. Za to nešlo přehlédnout dvě sobotní akce, kterými byly Otevírání střech na Slunečním náměstí a II. Velká květnová Voříškiáda v Centrálním parku. V neděli oslavili svůj svátek všichni andělé, kteří dostali jméno maminka. Hned na to se dostalo i na ostatní členy rodiny, neboť jsme si na Žofii připomněli další květnový významný den, Den rodin. Pomalu začaly končit svaté týdny a maturanti nastoupili na svou poslední štaci, a to k ústním částem maturit. Věříme, že byť se jim v tu chvíli zdálo, že ze sebe nevydají ani hlásku, natož větu, nakonec do sebe všechno správně zapadlo a mohlo se plynule a s klidným srdcem přejít k maturitním večírkům. Jak bylo řečeno v úvodu, někdy v téhle době, kdy se pocity čirého zoufalství mísily s těmi euforickými, se vzpamatovalo i sluníčko a konečně začalo hřát. Teploty vyskočily téměř k letním a my jsme mohly odložit bundy i deštníky a vyměnit je za sukně a kraťasy. Čekal nás nohejbalový turnaj v Třebonicích a Centrální park se opět zaplnil pejsky, tentokrát na akci Psí den s Prahou 13. A konečně poslední májový víkend se sešli rybáři u Nepomuckého rybníka, aby se utkali v rybářských závodech. Přejeme našim čtenářům krásné léto a prázdniny, po kterých si povíme, jak to bylo v červnu.