Stalo se v červnu
A přece se točí
FOTO: https://budejcka.drbna.cz
Letní prázdniny se kvapem blíží a vy možná přemýšlíte, kam se během nich vydáte. Zavedou-li vás kroky na jižní stranu naší krásné vlasti, určitě nevynechejte návštěvu Českého Krumlova, jeho zámku a zámeckého parku. Z vyhlídek uvidíte hluboko pod sebou vodáky sjíždějící Vltavu a jejich hlasité „ahoooj“ k vám dolehne zcela zřetelně. Až jim na oplátku zamáváte, vydejte se určitě na prohlídku zámeckého parku. Na dosah letohrádku Bellarie tady najdete originálně řešené hlediště přírodního divadla, a to hlediště otáčivé. Jeho historie sahá do konce padesátých let minulého století, kdy jej prosadil scénograf lotyšského původu Joan Brehms společně s tehdejším režisérem Jihočeského divadla Ottou Haasem. Jejich hlavní myšlenka byla zcela proměnit scénu, odstranit omezující kukátka a představit jednotný divadelní prostor, který by herce a diváky striktně neodděloval. Svůj nápad představili v roce 1958 v rámci plenérového Jihočeského divadelního festivalu. Téhož roku, přesněji 9. června, potvrdila premiéra hry Günthera Weisenborna Ztracená tvář životaschopnost této originální myšlenky. Dřevěnou točnu s kapacitou slabých šedesát diváků poháněla lidská síla, ale úspěch byl i tak obrovský. Také již následující rok čekala návštěvníky nová točna, která uvezla čtyři sta lidí. Ti zde měli možnost vidět představení Lucerna autora Aloise Jiráska, které je s otáčivým hledištěm spojováno dodnes. Joan Brehms neusnul na vavřínech a již v roce 1960 představil světu nový model otočného hlediště, tentokrát pro pět set padesát diváků. Lidskou sílu navíc nahradil elektromotor a točna byla zapuštěna napevno do země. Takto se točila až do poloviny devadesátých let minulého století, kdy byla nahrazena technicky vyspělejším modelem z dílny Škoda Plzeň. Pohyb šesti set padesáti tunového kolosu, který umožňuje jedinečný zážitek šesti stům šedesáti čtyřem divákům, zajišťují čtyři elektromotory o výkonu patnácti kilowattů. V letech 2020 až 2021 prošlo hlediště rekonstrukcí. Jeho zasazení do zámeckého lesoparku s rokokovým zámečkem Bellarie je ohromnou předností, kterou nedisponují ani slavnější venkovní scény v zahraničí, jakými jsou třeba jezerní jeviště v Bregenzu, aréna ve Veroně anebo středomořské amfiteátry. Přesto je toto umístění dlouhodobě kritizováno organizací UNESCO, jejíž experti doporučují přemístit hlediště mimo zámeckou zahradu. Před jedenácti lety se uvažovalo o architektonické soutěži na novou mobilní konstrukci, která by byla k prostředí parku šetrnější. Petici proti tomuto návrhu podepsalo více než sto třicet tisíc lidí, proti se postavili i přední architekti, a tak nakonec vypsána nebyla. Každoročně se zde v nádherném prostředí s jedinečnou atmosférou odehraje od června do září, takřka za každého počasí, průměrně osmdesát představení, která navštíví přes padesát tisíc diváků z Čech i ze zahraničí. Ke stálicím v repertoáru patří příběhy, jejichž tematická podstata příznačně zapadá do prostředí zámecké zahrady. Jsou to hlavně Shakespearova dramata, zejména nejúspěšnější titul Otáčivého hlediště Sen noci svatojánské, pohádkové příběhy jako Kráska a zvíře nebo Radúz a Mahulena, ale i operní díla vrcholných českých skladatelů, v čele s Dvořákovou Rusalkou. Na divadelní produkci před otáčivým hledištěm se podílejí všechny čtyři soubory Jihočeského divadla - činohra, opera, balet i loutkohra. Stačí si jen vybrat.