Naděje silnější než smrt
V době, kdy lidé umírají na válečné frontě jen několik stovek kilometrů od nás, kdy hledáme, jak nejlépe otevřít svá srdce i domovy těm, kdo přišli o všechno, kdy důsledky zbytečného konfliktu postihnou nás všechny, v této době si člověk klade otázku, zda má právo se z něčeho radovat, zda může odjet na dovolenou, zda smí slavit sváteční dny... Jakoby nás svědomí začínalo obviňovat, že nemáme právo žít obyčejným životem. Ale odpověď na položené otázky zní: Ano, i v této situaci se můžeme radovat, odpočinout si a slavit. Kolega kněz ve svém kázání zmínil, že když vypukla roku 1914 první světová válka, Franz Kafka si ve svém deníku poznamenal: „Německo vyhlásilo Rusku válku – odpoledne hodina plavání.“ Tento kněz k tomu připojil: „Proti válce je třeba kázat mimo jiné kvůli tomu, že chce převálcovat běžný život, že hraje s velkými slovy, pojmy, vyžaduje pozornost a přitom užírá z života, který přece má tolik dobrého i v tom zdánlivě malém.“ Je obdivuhodné a krásné kolik soucitu, velkorysosti, štědrosti a praktické pomoci se v souvislosti s válkou objevilo všude kolem nás. Nesmíme ale zapomínat na rytmus běžného života, k němuž patří nejen soucit a smutek, ale také radost, nejen pomoc, ale také odpočinek.
Blížící se velikonoční svátky mají ve válečném roce zvláštní důležitost. Vyprávějí příběh o nevinném potulném učiteli z Blízkého východu jménem Ježíš, který byl nespravedlivě odsouzen, ztýrán a krutě zabit. Podle Bible byl tento Ježíš Božím Synem – tři dny po své smrti byl vzkříšen a jeho žáci se s ním mohli znova setkat. V době války má zvláštní smysl slavit Velikonoce, číst v Bibli Ježíšův příběh a otevřít své srdce pro naději, kterou přináší. Velikonoce jsou dny naděje, že bolest lidí nebude mít poslední slovo, jsou to svátky, v nichž je vidět, že Bůh v Ježíši sestoupil do každého lidského trápení, aby v něm člověk nezůstal sám. Jsou časem, kdy můžeme znova uvěřit, že život smrtí nekončí. Velikonoce jsou svátky radosti, kterou si nesmíme nechat vzít.
Přeji všem požehnané Velikonoce.