Podzim života
„Těšil jsem se, jak si budeme se ženou užívat důchod, budeme cestovat, chodit na výstavy a odpočívat na chatě. Od té doby, co se narodila vnoučata, žena je stále jen s nimi. Nic jiného než vnoučata ji nezajímá. Já jsem ji naprosto přestal zajímat a nebere na mne žádné ohledy. Vnoučata mám rád, ale nechci jim věnovat veškerý svůj čas. Žena to má jinak a mladí jí je rádi nechají na starosti téměř kdykoli. Skoro si až myslím, že ji zneužívají.“
Podzim života je čas, kdy už nepracujeme a můžeme odpočívat. Každý po svém. Někdo má představy, že procestuje svět, někdo se těší, že se přestěhuje na chalupu, jiný chce trávit čas aktivně třeba v turistickém spolku a někdo chce opečovávat vnoučata. Každý máme ale jiné plány a někdy je obtížné ve dvojici se shodnout. Občas se také stane, že zdravotní stav nedovolí naše sny naplnit. Vstup do důchodového věku je poměrně zátěžová situace - celý život jsme chodili do práce a měli režim. V důchodu se režim a sociální kontakt ztrácí. Přizpůsobit se nové roli je komplikované pro každého. A je pravda, že jeden může takto velkou změnu řešit aktivně a optimisticky - začne chodit do seniorského klubu, na turistické aktivity, začne se vzdělávat na univerzitě třetího věku... Jiný ale může zpohodlnět, nechce sociální kontakt, nevidí smysl v cestování po světě a nechce chodit ani na procházky kolem domu, a je tak komplikovaným partnerem pro společné aktivity. Do hry také může vstoupit zdravotní problémy, kdy by jeden chtěl aktivně žít, ale už mu to jeho zdraví nedovolí.
Právě proto, že mohou ve stáří kdykoli přijít jakékoli nečekané situace, je dobře užívat si život, jak jen to jde, a ideálně společně. Když se naše představy hodně vzdalují, je důležité včas komunikovat. Střídejme se v aktivitách, které baví jednoho a potom toho druhého. Může se stát, že partner je nejistý v novém prostředí nebo nových činnostech. Ujistěme ho, že se budeme vzájemně společně podporovat a zohledníme všechny zdravotní komplikace.
Je moudré o svých představách komunikovat ještě před nástupem do důchodu. Možná se tím nic nezmění, ale nebudeme zaskočeni, že náš partner má jiná očekávání. Třeba si tak předem dokážeme i pro sebe připravit náhradní verzi toho svého důchodu. A když to nepůjde jinak, můžeme i v důchodu trávit čas každý po svém a nevázat se nutně na druhého. Většina seniorských programů počítá s tím, že jednotlivce zařadí do skupiny, kde možná najde jiné spojence, které by bavilo podobným způsobem trávit svůj čas ve stáří.
Buďme ale všichni ke způsobu trávení času našich seniorů shovívaví. Není jednoduché nacházet si nové aktivity a novou náplň života. Podporujme každého starouška, který má chuť žít, má snahu aktivně si vytvářet režim dne, i když jde třeba jen o procházku se sousedkou. Stejně tak buďme tolerantní k těm, kterým se nechce. Můžeme jim program a aktivity nabízet, ale je na nich, jaký život si zvolí. A jestli někteří důchodci mají „volný čas“ a chtějí se věnovat vnoučatům, je to určitě velká pomoc pro mladé rodiče a přínos pro vnoučata, ale je třeba myslet na to, že staří lidé si potřebují i odpočinout - nepřetěžujme je, nezneužívejme jejich dobrotu. Můžeme jim na oplátku připravit program pro ně - vyvézt je na nějaký výlet, na který staří rodiče ještě fyzicky stačí.
A když si nevíme rady, vždycky se můžeme obrátit na odborníka. Můžeme přijít k psychoterapeutovi oba najednou jako pár, že se nám názory rozcházejí a máme s tím problém. Nebo i jednotlivě, že nás celá situace trápí. Proto jsou tu odborníci na duši.
Všem čtenářům časopisu STOP přeji hezké jaro a spokojené i staroušky kolem nás :-).