Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Kvalita kultury je velmi subjektivní

Kvalita kultury je velmi subjektivní

Dobrý den, tak krásný zrekonstruovaný kulturní stánek jistě za velké peníze. Program - až na pár výjimek zde vystupují podprůměrní umělci xté kategorie s nevalnými programy podobného zařazení. Je pravděpodobné, že manažer KD Mlejn není schopen oslovit a následně nasmlouvat komerčně kvalitnější umělce s jejich programy. Především se jedná o hudební produkce. A nebo zde existuje jiný zádrhel. Je to však k velké škodě, aby občané Prahy 13 jezdili za lepší kulturou do centra města, když máme důstojný stánek takřka u nosu.  Mějte se hezky a věřím, že jednou v budoucnu se dočkáme.

Hanuš Kotek

Nechci se přít o kvalitě programu ve Mlejně, protože oblíbenost a kvalita v kultuře je věc velmi subjektivní a každému z nás se líbí něco jiného. Těžko tedy můžeme vyhovět všem. Nevím, jestli patříte k pravidelným návštěvníkům Klubu Mlejn nebo případně znáte všechny, kdo ve Mlejně vystupují, i jejich programy. Pokud ano, mohli bychom vést konkrétní diskusi.
Co se týká hudebních produkcí, máte samozřejmě pravdu, že některé hudební žánry nejsou zastoupeny dostatečně. Tato situace
měla technické příčiny a souvisela s rozjezdem nové budovy a zcela nové techniky. Již jsme se o tom ve STOPu zmiňovali. Od
března začal nový pracovník dramaturgie koncertů domlouvat program v chybějící oblasti rocku a popu. Musím se ale ohradit
proti vašemu požadavku nasmlouvat „komerčně kvalitnější umělce“. Znamená to podle vás dražší, známější nebo něco jiného?
Známější je samozřejmě vždycky také dražší. Sál má kapacitu 200 míst k sezení, tedy asi 300 míst k stání, což není dost pro velké kapely, už kvůli ceně takových koncertů. Přesto jednáme se známými interprety – například 13. května vystoupí Dan Bárta a další jsou v jednání.

Dagmar Brtnická, KD Mlejn

 

 

Jsou i pořádní pejskaři

Téměř denně se pohybuji v Centrálním parku a mohu z vlastní zkušenosti říci, že informace obsažené v příspěvku Co vy na to,
pejskaři z březnového Stopu jsou přehnané a neobjektivní. Poté, co se v parku objevilo dostatečné množství stojanů s pytlíky, problémů s psími exkrementy značně ubylo. Povšiml jsem si, že většina pejskařů výkaly poctivě sbírá. (...)
Při svých častých procházkách parkem jsem snad až na jednu výjimku nezaznamenal ani konflikt mezi pejskaři a ostatními
návštěvníky parku.
Vzájemný respekt, slušnost a tolerance je nutná pro nás pro všechny, kteří máme rádi procházky a relaxaci v čistém prostředí, ať už psa vlastníme nebo ne.

Milan Raba

 

Kam se ztratily staré klidné Stodůlky?

Velká nostalgie zaznívá z dopisu obyvatelky starých Stodůlek.
Z jejího dopisu vybíráme:

Například ulice Armády se dá srovnat s nějakou vysoce frekventovanou silnicí, když pár metrů od ní stojí rodinné domky, které se pomalu rozpadají a třesou. Stromy, které tam byly vysázeny, rostou jak chtějí, když se nějaký zlomí, tak si tam klidně leží
v chroští. Každé místečko, kde se najde, šup a už tam postaví nějakou prospěšnou budovu, která září od rána. Ovšem nejkrásnější pohled - Stodůlecký kostelíček – to je vrchol sadismu. Příšerná modrá kostka, která ze všech stran hyzdí pohled osvětleného kostela ... Staré Stodůlky obklopené paneláky, obchodními domy, výpadovkou, administrativníma budovama, kdo
myslel na to, kudy budou všechna ta auta jezdit? ... Dříve bylo prádlo ze zahrady voňavé, dnes se tam musí dát láhev aviváže, aby to ten kouřový puch přehlušilo...

Ano, staré Stodůlky podobné vesničce jsou již minulostí. Změnily se kvůli výstavbě sídliště a rozvoji dopravy a splynuly s velkoměstem. Není to jen problém Stodůlek, ale všech okrajových částí Prahy a většiny sousedních obcí. Pravé klidné vesnice už najdeme jen dál od hlavního města.

-st-