Práce z domova versus pevná pracovní doba
Dobrý den, paní doktorko. U nás v práci zavedli přesnou čipovou docházku a já mám při vyzvedávání dcery ze školky potíže na minutu docházkové hodiny splnit. Přitom si myslím, že pracuji přesně a kvalitně. Jen ty minuty jsou pro mne problém. Uvažuji, zda raději nepřejít na dohodu se zaměstnavatelem o odváděné práci z domova. Měla bych tak v klidu čas i na dceru a ušetřila čas za cestu do zaměstnání. Dobrý den, nevyhovuje mi přesné určení pracovní doby od 6.30 do 15 hod. Ráno raději spím, výkonný jsem spíše odpoledne až večer a na obědy nechodím, takže povinná půlhodinová pauza mne jen časově blokuje. U nás v práci je docházka ale alfa a omega všeho. Mám odejít a postavit se na vlastní?
Takových dotazů a pocitů, že to, co nemáme je určitě lepší a že požadavky našeho zaměstnavatele jsou přehnané, mám mezi svými klienty mnoho. Ano, platí, že není dobré jít přes sílu proti svému biorytmu. S některým zaměstnavatelem je možná dohoda o posunu pracovní doby. Jaká je ale naše představa práce z domova a realita? I práce z domova má svá úskalí a není zdaleka pro každého.
Zpočátku prvotní nadšení, kdy ráno vstaneme podle svého, uvaříme kafíčko a nápady a inovace se jen hrnou a pracujeme až do noci a libujeme si, jak jsme na všechny vyzráli, mohou trošku i klamat. Jde o prvotní nadšení, které provází každou změnu. Postupně se nám ale nechce hned ráno vstát (když nemusíme), a dnes se nám nechce pracovat na daném úkolu, protože termín ještě nespěchá....
Najednou ale přestáváme stíhat to, co jsme dřív hravě stihli. Úkoly plníme na poslední chvíli nebo žádáme o jejich odklad...
Při práci z domova je potřeba si předem stanovit pravidla a řád. Nejlépe je určit si v bytě pracovní místo, které bude určeno jen pro práci - v ideálním případě samostatnou pracovnu, aby se naše osobní energie nemíchala s tou pracovní; je třeba oddělit soukromí. Není třeba doslova sám sobě stanovit, že budu pracovat každý den např. od 10 do 18 hod. Asi bychom to stejně takto přesně nedodržovali.
Kvůli takové svázanosti jsme přece odešli z klasického zaměstnání. Je ale vhodné alespoň v hlavě si udělat rámcový plán na měsíc, týden a každý konkrétní den. Stačí si ráno po probuzení naplánovat, co vše bychom ten den rádi zvládli a pokusit se toho držet (to bývá také někdy hodně těžké). Pokud potřebujeme vyřídit některé záležitosti mimo domov, naplánujeme si opět pravidlo, ve které dny nebo jejich části budeme vyřizovat úřady a jednání. A nezapomeňme na tolik důležitý kontakt s kolegy ze svého oboru. Už děti ve škole se obávají písemky nebo zkoušení, ale do školy se obvykle těší na své spolužáky. Sociální kontakty jsou důležité pro každého. Potřebujeme někdy radu, nápad, jak si s daným problémem poradil kolega, ocenění, nebo jen obyčejné sociální souznění.
Občas jeďme na školení, na nový kurz, na setkání s bývalými kolegy... Nejen proto, abychom se přiučili něco nového, ale abychom se třeba i přesvědčili, že my sami děláme danou věc lépe. Nebo si třeba jen společně postěžujme na podmínky a komplikace. Sdílené starosti bývají přece vždy poloviční.
Takže i pro práci z domova platí – každý extrém je špatně: příliš svazující i příliš uvolněná pracovní doba, rušení kolegy i nulový kolegiální pracovní kontakt, přesná rigidní zadání úkolů, ale i naprostá bezbřehá volnost.
Kdo pracujeme z domova - užívejme si všech výhod a udělejme si sami sobě šéfa snů - dává pravidla, která nám samotným vyhovují a příliš nás neomezují.
Přeji pohodu a klid do jarních měsíců všem čtenářům časopisu STOP :-).