Mistrovský titul z Eindhovenu
Mistrovský titul z Eindhovenu
V prosincovém STOPu jsme zveřejnili krátký článek o mimořádném úspěchu Hanky Volfové, která se v Eindhovenu stala juniorskou mistryní světa ve sportovním aerobiku. K zlaté medaili přidala ještě stříbro z kategorie týmů. Hanka startuje za Akademii aerobiku Radky Hanákové a trénuje pod vedením Nikoly Košacké. Využili jsme příležitosti a Hanku Volfovou jsme požádali o krátký rozhovor. Protože mu byla přítomna i trojnásobná mistryně Evropy a mistryně světa ve sportovním aerobiku Radka Hanáková, první otázka patřila právě jí.
Co vás vedlo k tomu, že jste se po ukončení závodní kariéry dala na dráhu trenérskou?
První impulz byl ten, že jsem se nechtěla úplně rozloučit. Poslední rok, kdy jsme s partnerem závodili, jsme už měli malé svěřence, které jsme „vychovávali“. Byli jsme trenéři i závodníci zároveň. Začalo mě to bavit a byl to v podstatě přirozený přechod na trenérskou dráhu. V roce 2000 vznikla Akademie aerobiku Radky Hanákové, trénujeme v objektu ČASPV na Ohradském náměstí. Jsme poměrně malý klub, máme zhruba 30 členů. Ti jsou rozděleni do skupin, z nichž každá má svou trenérku. Nicméně úspěchy už se dostavily. Je pravda, že děti a kadeti (do 13 let) zatím přední místa neobsazují, což pro ty ambicióznější může být problém, ale my se snažíme pro tyto věkové skupiny dělat hodně všeobecný trénink. Tak se vyhneme rané specializaci a tím pádem se výsledky dostaví až v juniorském nebo seniorském věku.
Hanko, zisku mistrovského titulu jistě předcházely roky práce. Kdy jsi s aerobikem začínala?
Úplně ze začátku jsem chodila na tanečky. Když kroužek skončil, doporučila mi trenérka, abych to zkusila v juniorské škole aerobiku Domyno. Nyní jsem členkou Akademie aerobiku Radky Hanákové. Začala jsem v šesti letech, takže aerobiku se věnuji už jedenáctým rokem. První úspěchy se dostavily poměrně záhy. Závodit jsem začala v osmi – v trojčlenném týmu jsme byly na republikových závodech šesté, o dva roky později a o kategorii výš jsem se v jednotlivcích umístila ve finálové šestici. Poslední rok v kadetech, to mi bylo 13, jsem vyhrála světový pohár, o rok později rovněž.
Studuješ, pětkrát týdně máš trénink, zbývá čas ještě na něco jiného?
Chodím na všeobecné gymnázium, takže je to dost složité. Navíc na tréninky dojíždím přes celou Prahu. Mít školu, zábavu a sport,
to zkrátka nejde. Musela jsem se rozhodnout. Zábava zkrátka musela jít stranou. Sestra Monika je na tom obdobně. Ta dělá bodyfitness, vloni byla třetí v republice.
Co obnáší běžný trénink?
Když není období závodů, tak se učím nové prvky, trénuji skoky, fyzičku, nechybí kolo, občas jdu do posilovny ...
Jaký pocit je být nejlepší na světě?
Já si to nějak moc neuvědomuji. Navíc mě to dost překvapilo, protože v celorepublikové soutěži jsem skončila druhá. O to větší jsem měla radost.
Jak je to s oblečením, účesem, líčením a také s hudebním doprovodem?
Maminka je kosmetička, takže mě líčí ona, češe mě trenérka, dres mi navrhuje a následně ušije a ozdobí návrhářka. Většinou jde
o hodně nazdobené dvojdílné „plavky“, dres by měl být hodně přiléhavý, aby byl vidět pohyb těla. Délka sestavy a tedy i hudebního doprovodu jsou dvě minuty. Letos mám „téma“ 80. léta. Vybrala jsem si 2 písničky, ty se sestříhají a dávají se do nich ještě různé efekty. Celkový výsledek musí být takový, aby z té hudby vyzařovala energie, abych ji cítila.
Nebude úspěch, kterého jsi dosáhla, pro příští soutěže zavazující a zároveň svazující?
Já teď přecházím do kategorie seniorů, takže naštěstí to až tak svazující není. V této kategorii se teprve budu snažit prosadit. Konkurence je velká, ale rozhodně udělám všechno pro to, aby se mi to podařilo.
Více na www.bodyart.cz.