Jsem dobrá máma/táta?
„Dobrý den, paní doktorko. Moc jsem si přála miminko. Po svatbě jsem otěhotněla asi za tři měsíce. Těhotenstvím jsem byla rozčarovaná. Není to žádná procházka růžovým sadem, moje obrovské tělo mne rozčilovalo, nesnášela jsem samu sebe a nešlo s tím nic dělat. Už jsem se nemohla dočkat, až porodím. Porod byl trochu dřív, naprosto nekomplikovaný a rychlý. Narodil se nám krásný zdravý chlapeček. A teď... vůbec mne to netěší. Představovala jsem si to jinak. Chtěla jsem být skvělá máma a teď už si přeju jen se vyspat. Našeho syna miluju, ale vlastně k němu necítím žádný vztah. On pořád pláče a vůbec nespí. Jsme s manželem naprosto vyčerpaní. Rodiče nám hodně pomáhají, bohužel také stále radí, jak a co dělat. To mne spíš plete, než pomáhá. Chci zpátky svůj život. Kdy tohle skončí? Jsem špatná máma?“
Představovali jste si, že když poprvé svoje čerstvé miminko uvidíte, budete zamilovaní a bude to vztah pevný jako horolezecké lano, které nikdy nic nepřeruší? Ano, často to tak bývá, ale... také nemusí. Vztah není záležitost, která v určitý okamžik nastane, ale buduje se postupně společnými zážitky. Je tedy naprosto normální, že vztah ke svému novopečenému miminku hned nemáte, a navíc jste díky němu nevyspalí, unavení, zvládáte ho maximálně nakrmit, přebalit a pak už chcete hlavně spát.
Očekávali jste sami od sebe, že budete zářit štěstím? Jenže co když se cítíte spíš nanic? Chybí vám předchozí život... Moc se o tom nemluví, ale mateřství bývá plné samoty a pocitů deprese. Nemáte většinou čas ani se najíst a padáte vyčerpáním, paradoxně se cítíte tak osaměle. Tyto pocity bohužel k dnešnímu mateřství patří opravdu často. A navíc se i velmi často stydíte za to, že se takto cítíte. Očekává se přece, že budete nadšená, že máte svoje vytoužené miminko.
Na instagramu ostatní maminky sdílejí dokonalá selfíčka a vy nemáte sílu se ani převléknout z pyžama a učesat. Jste ta špatná?
Častěji jsou ohrožené matky. Otcové obvykle odchází z nepřetržitého pláče, plínek a mléka do svého běžného pracovního režimu, mezi ostatní dospělé lidi. Maminky zůstávají v kolotoči, ze kterého není cesta ven. Když to jen trošku jde, střídejte se, využívejte pomoc babiček nebo i profesionální chůvy. Sbírejte síly každou vteřinu, kdy to jen je možné. Nemějte obavy, situace se usadí, stabilizuje. Ale nemusí to být hned. Na to, abyste se sžili, potřebujete všichni čas. A bohužel to někdy trvá třeba i rok, než se vše v rodině ustálí a všichni si zvyknou, že místo dva jste už tři. A že každý z vás má svoje potřeby.
Někdy bohužel vlivem stresového porodu, špatného finančního či vztahového zázemí nebo genetických predispozic se po porodu projevují i specifické poporodní poruchy - deprese, úzkosti až i psychózy.
Nejtěžší formu, kdy miminko nechcete nebo máte myšlenky, že byste jemu nebo sobě nejraději něco udělali, je vhodné ihned řešit hospitalizací. Je to stav, kdy může dojít i k halucinacím a je ho třeba řešit v nemocnici, farmaky a psychoterapií pod dozorem.
Mírnější verze komplikací po porodu je poporodní deprese a úzkost. Jde o přetrvávající pocity smutku, nechuti, obav, ztráty zájmu o miminko, o svoje okolí, o sebe nebo svého partnera, vlastně ztráty zájmu téměř o cokoli. Je to stav, který je také nutné řešit ihned s odborníkem, většinou ale postačí ambulantně, kombinací antidepresiv a psychoterapií. Není to vůbec výjimečný stav a není třeba se za nic stydět a je dobré si nechat pomoci. Nemusíme na všechno být sami.
A nebojte, i tento stav se usadí, a jakmile se začne miminko usmívat, začne si broukat nebo rodičům poprvé řekne máma/táta, bude zdrojem i hezkých vztahových momentů.
Rodičovství je velmi náročná role - na trpělivost, na nervy, na upozadění svých zájmů, na finance atd. Ale určitě stojí za to!!! Naše děti obohacují náš život a že novorozeneček ze začátku jen přijímá a my jako rodiče jsme jen unavení a vyčerpaní, to je jasné. Nebojte... ona se karta jednou i obrátí :-).
Všem novopečeným rodičům přeju pevné nervy, noční spánek, spokojené neplačící miminko a pomáhající babičky, sousedky, chůvy i kamarády :-).