STALO SE v lednu
Dovolíte, jsem Hajaja
Symbol krátkých rozhlasových pohádek na dobrou noc, skřítek Hajaja, letos 2. ledna oslavil krásných pětašedesát let. Přeneseme-li se do roku 1960 do redakce vědy a techniky Hlavní redakce pro děti a mládež Československého rozhlasu, budeme svědky debaty, ve které kdosi prohlásí, že by nebylo vůbec od věci vyprávět každý večer nejmenším posluchačům příběh pro snazší usínání. Výtvarnice Olga Hejná v podstatě hned vymyslela jméno postavičky, která měla pohádky vyprávět. Sama tenkrát měla malé děti, kterým když nastal čas, říkávala: „Půjdete hajat.“ A tak dostal pohádkový vypravěč svoje jméno – Hajaja. Nápad se rychle ujal a na jeho rychlé a úspěšné realizaci měla velkou zásluhu rozhlasová redaktorka Vlasta Váňová. Její manžel, Václav Čtvrtek, napsal pro první vysílání první pohádku, Jak Hajaja procitnul. Jedním ze symbolů pohádkového pořadu je jeho znělka. Jejím autorem je klarinetista Jindřich Šidla a není vůbec bez zajímavosti, že se stala jeho nejhranější vlastní skladbou. Původně ji nahrál profesor Václav Žilka, později znovu Jiří Stivín. Jednoduchý motiv je hraný na flétnu, přičemž úvodní znělka svoje tóny postupně zesiluje a závěrečná, která je melodicky totožná, avšak kratší, tóny naopak zeslabuje. Po úvodní znělce se pokaždé ozve laskavý pozdrav: „Dobrý večer děti“, následovaný zdvořilým představením: „Dovolíte, jsem Hajaja“.
FOTO: https://tse3.mm.bing.net
A právě takto k rozhlasovým capartům poprvé promluvil 2. ledna 1961 skřítek hlasem Vlastimila Brodského. Herec s nezaměnitelným hlasem se na dlouhá léta stal ztělesněním této postavy, a dokonce za její ztvárnění obdržel Cenu hlavního města Prahy. Později se k němu přidávali další a další herci, takže dětem pohádky před usnutím četli třeba Karel Höger, František Filipovský, Jan Tříska nebo Jana Brejchová. Václav Čtvrtek nezůstal pouze u první pohádky, napsal jich mnoho dalších. Mezi nimi se objevovaly třeba seriály o pirátovi Kolískovi, vodníku Čepečkovi a dokonce i slavná dvojice Křemílek a Vochomůrka má svůj původ v této rozhlasové relaci. V podstatě každý, kdo v literatuře pro děti a mládež něco znamenal či znamená, přispěl svou troškou do mlýna. Pohádky pro Hajaju vymýšleli i František Nepil, Jiří Suchý, Markéta Zinnerová nebo Martina Drijeverová. Ze začátku šlo o pětiminutové čtení, které se ale brzy prodloužilo na minut osm, až se ustálilo na současných deseti. Ano, čtete správně. Pořad, jehož nekorunovaným králem je skřítek Hajaja, se vysílá dodnes za deset osm večer na stanici Českého rozhlasu 2 - Praha a usedá k němu bezmála třicet tisíc posluchačů. Dnešní technické možnosti ovšem samozřejmě otevírají prostor k tomu, aby si děti pohádku pustily tehdy, kdy o to budou samy stát. Když Brodského hlas začali střídat jiní herci a herečky, začala vyvstávat otázka, jak vlastně skřítek vypadá. A tak byla na počátku devadesátých let minulého století vyhlášena dětská výtvarná soutěž, přičemž z vítězných návrhů vzešla dnešní Hajajova podoba. Skřítek už nevypadá jako Bróďa, ale má místo očí hvězdičky, široký úsměv, obleček v barvě noční oblohy a čepici s dlouhým střapcem. Během uplynulých desetiletí byly v hajajovském cyklu odvyprávěny tisíce a tisíce příběhů. Ke starým známým hrdinům se přidávali noví, kteří již několikátou generaci vyprovází do postýlek a otevírají říši snů.