Z Neratovic do Mělníku poutní cestou Blaník-Říp
Dnes nás čeká šestá etapa poutní cesty Blaník-Říp. Z pražského hlavního nádraží dojedeme vlakem do Neratovic, které leží ve třetím pásmu PID. S neratovickým nádražím za zády se vydáme doleva, přejdeme koleje a pokračujeme stále rovně. Mineme Kostomlatské sady se zvláštní jezdeckou sochou z roku 1999. Byla vytvořena v rámci diplomové práce J. Novotného v ateliéru profesora Gebauera. Na rohu je občerstvení, u kterého zahneme doleva a občerstvení mineme po pravé ruce. Přejdeme železniční most s lávkou nad Labem. Na jeho konci sejdeme schody a jdeme doprava po pravém břehu Labe. Vlevo vidíme malou vodní elektrárnu Lobkovice a zdymadlo s komorou. Elektrárnu postavil Spolek pro chemickou a hutní výrobu Praha v letech 1941-45. Do roku 2003 ji provozoval podnik Spolana a.s.
V roce 2016 byla opravena a zmodernizována. Nyní je ve vlastnictví Povodí Labe. Jsou zde dvě Kaplanovy turbíny a dva vertikální generátory. Po několika metrech dojdeme k místu, kde na protějším břehu stojí velký komplex Spolany. V roce 1905 tu vznikl závod firmy Františka Šebora na výrobu rozmanitých chemikálií. Po záboru pohraničí továrnu v roce 1939 odkoupil Spolek pro chemickou a hutní výrobu. Základem byla výroba čistých chemikálií, přípravků na hubení zemědělských škůdců a autokosmetiky. Poté spolek zahájil výstavbu chemického komplexu zahrnujícího elektrolýzu pro výrobu chlóru, hydroxidu sodného a výrobnu viskózové střiže. K tomu byla postavena tepelná elektrárna na uhlí, vodárna a hydroelektrárna na Labi. Výroba se stále rozšiřovala o další produkty. V roce1950 byl podnik zestátněn a přijal název Spolana. V polovině šedesátých let se odloučila výroba laboratorních chemikálií a naopak byla přistavěna výrobna kyseliny sírové, klihárna na zpracování kostního klihu a také se zde postavila čistírna odpadních vod. Dalším mezníkem byl rok 2002, kdy při katastrofálních povodních, které postihly povodí Vltavy a dolní tok Labe, byl areál Spolany zaplaven rozvodněným Labem. Z areálu unikly desítky tun chemikálií. Od konce roku 2001 do listopadu 2006 byla Spolana součástí holdingové skupiny Unipetrol. V roce 2016 uzavřela společnost kupní smlouvu se společností ANWIL, na základě které získala 100% podíl ve společnosti SPOLANA.
Za areálem Spolany na protějším břehu dojdeme na rozcestí, na kterém opustíme břehy Labe a po cyklostezce číslo dvě půjdeme chvíli lesem, později mezi poli. Překročíme tok zvaný Tuháňská svodnice a polní pěšinou dojdeme na kraj obce Tuháň. Cestou mineme několik informačních tabulí naučné stezky. Poslední informační tabule jsou o Tuhaňských tůních a Tuhaňských povodních. Je zde i sloup s vyznačenými povodněmi a výškou hladiny. Protože je obec položena velmi nízko nad hladinou Labe, je ohrožena povodněmi odjakživa.
Blízký soutok s Vltavou způsobuje zastavení odtoku vod Labe a vystoupání hladiny v ploché krajině kolem soutoku největších našich řek. Historicky byla největší tuháňskou povodní ta v roce 2002, kdy bylo zaplaveno osmdesát procent obce. Dojdeme na náves s kapličkou svaté Anny, knihobudkou a pomníkem obětem první světové války. Můžeme si zajít na občerstvení k Bílému Židovi. Od hospody se vrátíme na křižovatku a po cyklostezce číslo dvě dojdeme do obce Větrušice, kterou projdeme a po stále stejné cyklostezce dojdeme na kraj další obce Kly. Na křižovatce na kraji obce se můžeme rozhodnout, zda půjdeme doprava poutní cestou či doleva do obce na náves s kapličkou svatého Václava, na jehož boční stěně je malba světce od Mikoláše Alše. Jdeme po pravém břehu Labe s občasnými odpočívadly. Projdeme kolem bývalého zdymadla Hadík. V 70. letech 20. století bylo rozhodnuto o jeho zrušení. Nahradilo ho zdymadlo v Obříství. Zde zůstal původní plavební kanál, komora, pilíře. Slouží jako dok pro opravu plavidel.
Za ním je opět odpočívadlo. Jdeme kolem vysoké zdi cukrovaru. To už jsme v Mělníku. Jdeme stále rovně po břehu, až dojdeme k soutoku Labe a Vltavy, který si lidé často pletou se soutokem plavebního kanálu Mělník-Vraňany, jenž je vidět z terasy nad vinicemi pod zámkem v Mělníku. Po pár metrech dojdeme k soutoku s plavebním kanálem. Stále pokračujeme rovně a dojdeme k místu, kde opustíme břeh a jdeme nahoru doprava po schodech. Vyjdeme u silnice, kterou přejdeme naproti a stoupáme stále nahoru kolem vinice sv. Ludmily až na terasu pod zámkem, z níž se ještě jednou můžeme kochat pohledem na oba soutoky. Kolem kostela sv. Petra a Pavla dojdeme k zámku, kde kromě prohlídky můžete i posedět v zámecké cukrárně či vinárně. Z náměstí se vydejte po červené a dojdete ke kolejím.
Po přejití přejezdu jděte doprava a dojdete na nádraží. Naproti němu je i autobusové nádraží, ze kterého se také dostaneme zpět do Prahy. Po rovince jsme dnes ušli asi třináct kilometrů.