Otavova ulice

Otavova ulice
Operní pěvec Zdeněk Otava pocházel z učitelské rodiny ve Vitějevsi, okr. Svitavy. V den, kdy se tam narodil - 11. března 1902, se obec ještě jmenovala Vítoves. Zpěvu, hře na housle a klavír se doma učil od pěti let. Dokonalý pěvecký styl získal až jako vokalista v klášteře augustiniánů ve Starém Brně, a to pod pečlivým dohledem Leoše Janáčka. Na učitelském ústavu v Poličce, kde maturoval r. 1920, byl jeho školitelem také Bohuslav Martinů.
Zdeněk Otava je v kulturních dějinách Prahy zapsán od jara 1929, kdy ve svých sedmadvaceti letech získal angažmá v Národním divadle. Disponoval barytonem mimořádného rozsahu i hereckým mistrovstvím v repertoáru, kterým do té doby těšil jen obecenstvo v Bratislavě (legendární sólový part Lomikara v Psohlavcích od Kovařovice, Jago v Othellovi) a v moravské metropoli Brně jako Don Juan a Přemysl v Libuši.
Svůj lyricky měkký hlasový fond pak znamenitě rozvinul na scéně pražské Zlaté kapličky, kde v letech 1929-1972 ztvárnil přes 160 rolí z české i světové operní tvorby (např. Tomeš v Hubičce, ďábel v Hrách o Marii, hrabě Almaviva ve Figarově svatbě se Soňou Červenou v roli Cherubína, Otakar ve Weberově Čarostřelci, Figaro v Rossiniho Lazebníku sevillském nebo Jelecký v Čajkovského Pikové dámě.
V roce 1959 přijal profesuru sólového zpěvu na Akademii múzických umění v Praze. Ve své pedagogické praxi kladl důraz na metodiku zpěvu a studium fonetiky, kdy usiloval hlavně o čistou intonaci a jasnou výslovnost. Zemřel v Praze 4. 12. 1980, pochován je na vyšehradském Slavíně. Ulice v Třebonicích nese jeho jméno od roku 1988.