Deprese – kudy z toho ven?
„Dobrý den, paní doktorko. Bývala jsem holka plná plánů, měla jsem ráda hudbu, lidi, zábavu. Teď už nejméně tři roky mě život nebaví.
V práci si raději beru homeoffice, abych nemusela mluvit s lidmi osobně, nikam nechodím, necvičím, nejraději sedím doma, už mě ani nebaví vnoučci nebo moji psi. Nemůžu spát, pořád dokola myslím na to, jak se mi to všechno nedaří. Má to nějaké řešení?”
„Dobrý den, měla bych psát diplomku, ale vůbec nemůžu začít. Oddaluji to už tak dlouho, že už jsem prodlužovala o dva semestry školu, nic se mi nechce, nic mě nebaví. Špatně spím.”
Dobrý den. Všichni máme takový život, jaký sami sobě vytváříme. Není to ale tak jednoduché - jsme téměř vždy ovlivňováni rodinnými vzorci (okoukané způsoby chování od rodičů v dětství). Můžeme je nevědomě opakovat nebo s nimi aktivně pracovat a pokoušet se vytvářet jiné. Ovlivňuje nás i výkonová doba, nároky, zpětná vazba okolí a porovnávání s ostatními.
Pokud nám aktivně nic vytvářet nejde, nic se nám nechce, jsme otrávení, máme pravděpodobně depresi. Jako první krok je potřeba si tuto situaci sami sobě přiznat a přistoupit k ní jako k jakékoli jiné nemoci. (Zlomenou nohu také nenecháváme být a nečekáme, jak se to vyřeší samo). S depresí často pomůžou léky (antidepresiva), které nás dostanou alespoň do základního modu, abychom vůbec byli schopní aktivně sami něco začít dělat. Antidepresiva může předepsat psychiatr nebo i praktický lékař a jsou to léky, na které nevzniká závislost a neovlivňují pozornost (takže s nimi můžeme řídit nebo třeba pracovat s čísly v práci). Jsou to léky, které účinkují hladinově, takže je potřeba na jejich „pomoc” počkat zhruba 5 týdnů a užívají se dlouhodobě (alespoň půl roku).
Psycholog by nás mohl provázet situací, kdy si začneme dávat sami sobě konkrétní nenáročné cíle a ty zkusíme plnit. Je praktické si svoje plány i sepsat do Mechanického plánu (jako školní rozvrh, ale včetně víkendu od hodiny probuzení do hodiny usínání). Mechanický se nazývá proto, že aktivity, které sami sobě naplánujeme, nemusíme dělat s očekáváním, že budeme nadšení (v depresi nebudeme), ale mechanicky je plníme. Cílem je, aby se náš stav nezhoršoval, ale alespoň zůstával stejný. Nenáročné postupné aktivity volíme proto, abychom je vůbec v depresivním stavu dokázali splnit. Podle pravidel terapie KBT je potřeba je každodenně opakovat a zvyšovat náročnost opravdu velmi pomalu (zvládnutí deprese je dlouhodobější proces).
Jako příklad - dám si jako cíl, že půjdu vyvenčit třeba i jen na 10 minut svého psa , domluvím si krátké setkání u kávy s kamarádkou/dem, na 10 minut si doma zacvičím podle návodného videa z internetu. Úkoly se pokusím každý den splnit ( a nepřidávat náročnost). Navyšování zátěže se doporučuje až po 3 týdnech. Nechtějme toho po sobě hned hodně- zase bychom zklamali a kruh by se znovu točil dokola. Deprese je nemoc a tak je k ní potřeba přistupovat. Není ale potřeba se s ní trápit dlouhodobě. Můžeme zkusit „nahodit” svůj život sami, ale když nám jednotlivé kroky nepůjdou, vyhledejme odborníka- proto tu pro nás jsou.
Hlavní body postupů, jak se zbavit pocitů deprese:
● nevzdávejme svůj život ● přiznejme sami sobě, že máme problém ● neočekávejme, že se vše hned zlepší ● dávejme si opakovaně nenáročné postupné cíle mechanické povahy ● pochvalme se za cokoli, co se nám podaří ● neizolujme se od lidí ● nechme si pomoci (od kamarádů i od odborníků).
Všem čtenářům časopisu STOP přeju život bez deprese, a když už - tak aby z ní našli cestu ven :-).