Když se v srdci rodí Bůh, člověk se stává přítelem každého!
Už dva tisíce let vzpomínáme na událost, kdy se v betlémské stáji narodil Kristus Ježíš. Přišli se poklonit pastevci, králové, určitě tam nechyběli i další, na kolena padli i andělé. Všichni poklekli před zázrakem: narozením Dítěte. Přesto, že to bylo jen slabé, chudé, malé a možná i vylekané dítě, všichni vnímali, že tato chvíle v sobě skrývá veliké, hluboké, lidskou myslí nedosažitelné a nepochopitelné tajemství Božího daru pro záchranu lidského života, pro záchranu každého člověka.
Je dnešní člověk, člověk 21. století, schopen vnímat Boží lásku, která se zjevuje v takovém zázraku, jakým je lidský život?Skláníme se v úctě před tím, že se manželé rozhodují ke vzájemnému odevzdání se v nesobecké lásce?
Vnímáme jako zázrak, že plodem lásky dvou lidí je nový život, který přichází na svět? Že nás láska k druhým může vést k tomu, abychom denně ztráceli kousek svého života a prospěli tak druhým?
Tušíme tajemství Boží lásky v pomalu hasnoucím pohledu starého člověka, který s vděčností hledí na svůj prožitý život se vším, co přinesl a s radostí hledí na své nejbližší?
Věříme, že Boží láska je mocná v milosrdenství a odpuštění a že i nám může dát sílu odpustit a tak obnovit narušené vztahy?
Věříme, že Bůh je věrný a tak k nám Ježíš znovu sestupuje v podobě eucharistického Chleba, aby s námi byl a provázel nás v konkrétních událostech našeho života?
Posvátná chvíle Vánoc může pro nás být přítomná stále: z lásky k člověku Bůh přišel, aby jeho láska člověka uzdravila a lásce ho naučila...
Přeji nám všem, aby nám tyto svátky Narození Ježíše Krista ještě více otevřely oči pro tajemství působení Boha, působení Lásky v každém z nás. Přeji nám, aby nás Láska tak proměnila, že se to prakticky projeví v našich mezilidských vztazích. Ze stodůlecké fary vás všechny zdravím.