Tradice stará dvě století
Tradice stará dvě století
Tradice zdobení vánočních stromků, jak ji známe dnes, pochází původně z německých měst. Odtud se v 19. století tento zvyk rozšířil po Evropě. V Čechách se první vánoční stromeček rozzářil v roce 1812 v Praze. Konkrétně u režiséra a ředitele Stavovského divadla Jana Karla Liebicha, který ho postavil, nazdobil a připravil tak zajímavé překvapení svým přátelům na vánočním večírku. Nový zvyk se u nás ale rozšiřoval poměrně pomalu. Zhruba v 60. letech 19. století pronikl vánoční stromeček již do všech domovů i na venkově. Jeho zdobení bylo zprvu velmi skromné – tvořily ho perníčky, sušené ovoce, ořechy, jablíčka ... První svíčky, tenkrát lojové, se na vánočním stromku v Čechách rozsvítily roku 1860. Za 200 let se u nás stal vánoční stromeček neodmyslitelnou součástí nejkrásnějších svátků roku. Snad v každé domácnosti září na Štědrý den nazdobený stromeček – živý v květináči, umělý nebo živý řezaný. A pravě o řezaných stromcích jsme si zajeli popovídat s Alešem Prokopcem, revírníkem na Orlickoústecku.
Jak jste se k této profesi dostal?
Asi hlavně díky otci, který je vášnivý myslivec, takže mě odmala bral do lesa a do přírody všeobecně. Když jsem tedy stál před rozhodnutím, jakou práci si vybrat, tak mě to samozřejmě ovlivnilo. Svého výběru povolání rozhodně nelituji, i když je to povolání těžké a složité, ale pro mě je to srdeční záležitost.
Co je pracovní náplní revírníka?
Lesnictví je soubor činností - od založení porostu, zjednodušeně od zasazení stromečku, přes jeho výchovu, ochranu před škůdci i povětrnostními vlivy až po těžbu a zpracování dřeva. Revírník zajišťuje plnění projektu a činností, které z něj vyplývají. Projekt se vytváří vždy na následující rok, tedy v ročním předstihu. Revírník práce zadává a po prověření kvality také přebírá.
Zmínil jste ochranu před škůdci. Máte ve svém revíru problém s kůrovcem?
V této lokalitě se tyto problémy nijak dramaticky řešit nemusejí. Kůrovec se vyskytuje i tady, ale na základě všech opatření, která vyplývají ze zákona, boj s ním celkem dobře zvládáme. Dá se říci, že situace tady je poměrně dobrá.
Dnes v lesích často přeskakujeme spadané větve, klestí a na dobu, kdy jsme chodili po jehličí a mechu, už jen vzpomínáme.
To je bohužel pravda, ale řekl bych, že je to v jistém smyslu věc doby. Dříve lidé do lesa chodili nejen na houby nebo borůvky, ale také pro dřevo. Dnes si ho raději objednají. Pak dochází k tomu, že těžební odpad nebo spadané větve v lese zůstávají. Věřím, že například houbařům se to dvakrát nelíbí, ale nám, lesákům, to v rozumné míře až tak moc nevadí. Tyto zbytky uvolňují při tlení prvky, které jsou pro půdu prospěšné.
Co když půjdu do lesa a nějaké to odpadové dřevo si vezmu?
To by fakt nebyl dobrý nápad. Odpadové dřevo v lese v podstatě neexistuje. Dřevo se rozděluje na tzv. hroubí, to má průměr větší než sedm centimetrů a to by se mělo v lese zpracovat, a nehroubí – pod sedm centimetrů, které si může kdokoli po sepsání smlouvy zpracovat formou samovýroby na palivové dříví. Vyjde to určitě levněji.
Mnohdy máme pocit, že lesů ubývá. Jaký je tady poměr v počtu vytěžených a vysazených stromů?
Stále se více stromů vysadí. Ministerstvo zemědělství vydává každý rok tzv. Zelenou zprávu o stavu lesa.Tu si může každý najít na internetových stránkách www.lesycr.cz. Tam je uváděn roční přírůst a výše těžby. Přírůst stále vychází vyšší, ač to někde tak vypadat nemusí. Před několika lety se začala zalesňovat i zemědělská půda, takže i tím se lesnatost zvýšila.
Když v tomto ročním období hovoříme o stromcích, samozřejmě se nám tam dostane slůvko vánoční. Jak dlouho trvá, než vyroste?
Na prvním místě je samozřejmě sadba. Stromek je buď zasazen nebo vzniká z přirozené obnovy. Když to řeknu hodně laicky, semínko z mateřského stromu spadne na zem, vyklíčí a vyroste z něj stromek. Takové stromky tvoří jakýsi porost, ve kterém jsou prováděny již zmíněné jednotlivé úkony. Je v nich také výchova. První výchovný zásah je tzv. prořezávka, z které mohou být vánoční stromky. Ty podle velikosti mohou být staré i deset let. Většina vánočních stromků je ale z plantáží, které jsou zakládány specielně k tomuto účelu. Stromky se většinou vysazují na jaře, na podzim se vysazují stromky z kontejnerových sadbovačů. Bal zeminy jim dává potřebnou výživu, aby lépe zakořenily.
V Praze si mohou zájemci vybrat stromek na celé řadě míst. Jak je to v menších obcích?
Většinou se navážejí na jedno místo, určitý počet se také dodává na základě požadavku do obchodní sítě. V omezeném množství si lidé mohou stromek uříznout v lese, ale pouze v doprovodu revírníka, který rozhodne o tom, který stromek je možné uříznout.
Ne každý ale na revírníka čeká.
S tímto fenoménem se bohužel setkáváme velice často. A není to jenom před vánočními svátky. Když se podíváte do zahrádek, často tam vidíte živé ploty ze smrčků. Ne všechny ale byly řádně koupené. My proti tomu můžeme bojovat tak, že v lokalitách, které by k tomu sváděly, ostříháme některé větve, aby už stromek nebyl tak hezký. V zimě to většinou zachrání sama příroda. Napadne sníh a lidem se pak do lesa moc nechce. Přesto se v tomto období provádějí častější kontroly a případný nenechavec musí počítat s postihem. Naštěstí tady situace není taková, že by stromky mizely nějak masově.
Nemrzí vás, že stromky, s kterými se léta pipláte, pak na pár dnů poslouží jednomu účelu?
Pokud jsou stromky vyřezávány v rámci výchovného zásahu, tak to lesu spíš prospěje, takže nemrzí.
Jak velký je váš revír?
Já mám revír o velikosti zhruba 2 000 hektarů. Jsou v tom plochy, které byly historicky využívány k něčemu jinému, to je tzv. bezlesí. Je vedeno jako lesní půda, ale fyzicky tam les není. Jsou to například plochy, kde bývaly lesní školky. To je ale v řádech desítek hektarů. Většina je lesní porost.
Je vaše profese pro mladou generaci atraktivní?
Tato profese rozhodně není jednoduchá. Je to práce venku, za každého počasí, hodiny se nepočítají. A jak už jsem řekl na začátku, do téhle práce musí člověk dát i kus srdce.