Stodůlky od první světové války do připojení k Praze
Stodůlky od první světové války do připojení k Praze
Změna sociálního složení obyvatelstva, ke které postupně docházelo během konce 19. a počátku 20. století, vedla ke změnám v místní politické situaci: do I. světové války byly v čele Stodůlek představitelé sedláků, po první světové válce se do vedení dostávali předáci levicových stran. Představitelé obce Stodůlky se pokusili již v roce 1918 o připojení ku Praze, tenkrát k tomu ještě nedošlo, i když součástí Velké Prahy se staly sousední Jinonice či Motol.
Doba po první světové válce znamenala prudký rozvoj oblasti, dochází k velkému nárůstu obyvatelstva, staví se nové domy i celé obytné kolonie. Již po roce 1900, respektive intenzivněji právě po roce 1918, zaměstnanci i tzv. kovozemědělci osidlovali nové osady na zdejším území: kolonii u hřbitova, Lužiny, Novou kolonii na Vidoulích, na Pískách, v Hájích. Nejchudší obyvatelé nacházeli útočiště v místních cihelnách, v době krize ve 30. letech 20. století bydleli lidé i v jeskyních na Vidoulích či v Prokopském údolí.
Období mezi první a druhou světovou válkou velmi přálo živnostem. V té době jenom ve Stodůlkách napočítáme neuvěřitelná čísla: na 70 obchodů a živností (4 zedničtí mistři, 4 lakýrníci, 3 malíři pokojů, 4 pokrývači, 3 povozníci, kominík, zámečník, instalatér, 2 kováři a podkovář, kolář, čalouník, sedlář, 3 krejčí, několik švadlen, 4 holiči a kadeřníci, cukrář. Byly tu 4 trafiky, 5 řezníků, 6 větších obchodů s potravinami a řada dalších menších obchůdků, 10 mlékařů, drogerie, obuvnictví, několik zahradnictví, 6 truhlářských živností, klempíř).
Již ve druhé polovině 19. století a na počátku 20. století se i na území dnešní Prahy 13 rozvinul spolkový život. Ve Stodůlkách vznikl dělnický kulturní spolek Svornost, Zpěvácký spolek Stodůlky, Hasičský sbor Stodůlky, Sokol a Dělnická tělovýchovná jednota - DTJ. Oblibě se zejména mezi dvěma světovými válkami i zde těšilo ochotnické divadlo. V roce 1921 vznikla Federace proletářské tělovýchovy, v roce 1920 fotbalový klub Viktorie Stodůlky a následně v roce 1927 fotbalový klub Rudá záře. V roce 1930 byl založen stodůlecký Baráčnický spolek.
Pro mnohé obyvatele už tak nelehká 30. léta 20. století vystřídalo temné období Protektorátu. Podepsalo se i na osudech obyvatel Stodůlek a celého území Prahy 13. Mnoho jich zahynulo v koncentračních táborech, kde se ocitli pro svůj původ či činnost. Někteří padli i v bojích pražského květnového povstání v roce 1945, neboť ostré boje se odehrávaly na samých hranicích území, u Bílého beránka, v Hájích, pod Vidoulemi. V blízkém Motole donutili ke kapitulaci místní německou posádku čítající na 800 mužů oddíly Vlasovovy armády. K definitivnímu ukončení bojů došlo 9. května, kdy časně zrána do obcí na hranicích Prahy dorazily jednotky Rudé armády. Ve Stodůlkách se dle pamětníků tenkrát objevily tanky Rudé armády kolem 13. hodiny.
Nadšení z osvobození a následně z příchodu „nové doby“ u některých obyvatel brzy vystřídalo zklamání a hluboké těžkosti. Po volbách 1946 a zejména pak po přelomových událostech roku 1948 se velmi utlumil dřívější spolkový život ve zdejších obcích. V první polovině 50. let došlo ke kolektivizaci místního zemědělství a v roce 1960 bylo sloučeno JZD Stodůlky s družstvy Řeporyjí a Zadní Kopaniny do JZD Rudý říjen. Ve Stodůlkách zemědělství definitivně zaniklo, když byly v roce 1974 Stodůlky, Řeporyje a Třebonice připojeny ku Praze v souvislosti s budováním Jihozápadního Města. V období let 1954 - 1974 byla zahájena výstavba některých velkých průmyslových podniků: Konstruktiva, Pozemní stavby, Inženýrské stavby, Mototechna.