Vánoce nám sdělují, že Bůh je s námi
Když jsem zapnul počítač, abych napsal něco o Vánocích do STOPu, systém Windows ukázal dnešní datum. Tím nepřímo uznal – ať už tomu věříte nebo ne – že Ježíšovo narození bylo tak důležité, že rozdělilo dějiny na dvě části. Před a po narození Krista. Co je na Vánocích tak mimořádného, že se kvůli nim dělí letopočet? Proč je slavíme? Proč jsou spojovány s křesťanstvím?
Původně se Vánoce slavily jako příchod rovnodennosti. Naši předkové si připomínali, že zima je už v polovině svého cyklu a že pomalu přichází jaro. Jinými slovy pomalu končí tma a s ní spojené mrazy, které jsou životu nepřátelské, a blíží se život v podobě životadárného světla. S christianizací Evropy dostal tento svátek jiný význam. Lidé ho spojili s narozením Božího syna – Ježíše Krista. Jako končí dlouhá tma a přichází naděje v podobě prodlužujících se dní, tak to, co je v lidském životě temné, zlé a bolestivé, nemusí mít konečnou moc a může to být skrze víru v Ježíše prosvíceno a změněno. Vánoce tedy byly od nepaměti spojeny s nadějí. Mluvíme-li o naději, pak je úplně jedno, v jakém století a podmínkách se nacházíme. Naděje je hodnota, kterou hledáme a potřebujeme všichni. Kdosi řekl, že chybí-li naděje, život se stává peklem. Otázka ale je, na čem svoji naději stavíme a v co doufáme. Když jsme byli malí, pociťovali jsme o Vánocích naději, když jsme rozbalovali dárky. Když jsme starší, stále více cítíme, že nejde až tak o dárek samotný, jako o to, kdo nám ho dal a hlavně s jakým postojem nám ho dal. Pokud je dárek darovaný s láskou, pak v nás svítá naděje, že někomu na nás záleží. A pokud nás někdo má rád, pak se svět jakoby rozsvěcuje, stává se místem, kde se dá žít, kde je naděje, která zahání chmury a obrazně řečeno, zahání tmu. Bez lásky můžeme dostat sebelepší dárky, ale stejně budeme obklopeni tmou, protože to, co potřebujeme nejvíce, je láska a hluboký vztah.
V tomto bodě se dostáváme k podstatě Vánoc. Tímto svátkem si křesťané připomínají, že Bůh miluje každého člověka a každému člověku bez rozdílu nabízí dar lásky a víry. Zde lze namítnout – když Bůh miluje člověka, proč život někdy tolik bolí? Ano, život někdy bolí. Bolel i v době, kdy se narodil Ježíš. Jeho narození bylo dokonce spojeno s genocidou chlapců v jeho okolí. Navíc se narodil kdesi v chlévě, místo inkubátoru ho zahřívaly výpary zvířat. Vánoce nám nechtějí sdělit, že život je pohoda. Ani že víra v Boha je zárukou, jak vyhrát ve sportce nebo uniknout nemoci. Pokud by tomu tak bylo, víra by byla obchod se štěstím. Vánoce nám sdělují, že jako se Bůh stal člověkem a sestoupil na zem, tak je s námi uprostřed radosti i bolesti, výher i proher, v životě i v umírání. Ono „je s námi“ znamená, že nám dává sílu těžkými věcmi projít a z dobrých „nezblbnout“, že mu nikdo není lhostejný a že ho každý může poznat nejen jako pojem, ale i jako osobu.
Vánoce bývají emocionálně silné svátky. Jsou spojovány s rodinou, s blízkými lidmi, s potřebou milovat a být milován. Je skvělé, když můžeme zakoušet lásku od druhých a když můžeme lásku rozdávat, a to nejen o Vánocích. Vánoce v sobě nesou poselství, že existuje i láska Boží. Podle evangelia Lukáše andělé při narození Krista zpívali, že „Bůh nalezl v lidech zalíbení“. Tedy že je má rád. Tato zvěst platila kdysi pro pastýře v Betlémě a platí i dnes pro obyvatele Prahy 13. Přeji vám požehnané Vánoce, světlo, pokud prožíváte chmury, lásku, víru a naději. A také vědomí, že Bůh vás má rád a že mu nejste lhostejní.