1984: Celostátní soutěž kronikářů
Rok 1984 byl pro stodůleckého kronikáře Františka Vlasáka šťastný i smutný zároveň. Uspěl na soutěži kronikářů, ale v nedožitých 86 letech mu zemřela milovaná manželka Marie Magdalena, se kterou byl 57 let. „Odešla naše drahá maminka, babička a prababička, skromná ve svém životě, velká ve své lásce. Ani čas nemůže zhojit mou bolest a žal,“ napsal do kroniky.
Začátek roku přitom nevypadal vůbec špatně. Ministerstvo školství a kultury vypsalo III. celostátní soutěž kronikářů, které se zúčastnil i František Vlasák. A nebylo to poprvé, kdy poměřil síly s ostatními. „Soutěží jsem se účastnil už v době, kdy Stodůlky patřily k okresu Praha-západ. Hned napoprvé jsem získal druhé místo a odměnu 360 Kčs,“ vzpomíná v kronice. Později přidal ještě několik dobrých umístění, nikdy ale nevyhrál.
Do soutěže v roce 1984 se přihlásil už o rok dřív a vypracoval i zprávu na zadaná témata – zemědělství a péče o člověka. „Přišla však zima, Nový rok 1984, kdy se roznemohla moje manželka, a já ztratil veškerou chuť do práce, ba i do života,“ píše smutně. Organizátoři po něm chtěli ještě několik dodatků, on ale po manželčině smrti uvažoval spíš o tom, že ze soutěže odstoupí.
To nakonec neudělal a v pražském kole slavil nečekaný úspěch – získal první cenu, částku 2 000 korun a postoupil do celostátního kola. „Až do poslední chvíle jsem tomu nechtěl vě řit. Teprve když mi přišel gratulovat Dr. Václav Pubal z ministerstva školství a ozval se potlesk, byl jsem rozrušen. Vzpomněl jsem si na manželku, která moji práci vždy se zájmem sledovala, a cítil jsem, že se mi derou slzy do očí,“ vzpomíná emotivně František Vlasák.
Postup do celostátního kola pro něj byl velkou odměnou. Sám si od něj ale nic nesliboval, protože jako vyučený malíř pokojů znal své limity. „Věděl jsem předem, že ta největší města mají za kronikáře školené archiváře s vyšším školním vzděláním, s těmi se rovnat nemohu a nechci,“ napsal.
Ani jeho pražský úspěch ale nezůstal bez povšimnutí. „Dostával jsem z různých stran gratulace a uznání. Chodili za mnou různí lidé ze sídliště, že by rádi věděli něco o Stodůlkách,“ uvedl v kronice. Metodička kronikářství Božena Hofmeisterová pak vyzdvihla zejména výtvarnou stránku kroniky a dokumentaci přeměny obce ve velkoměsto.
Dění v městské části se František Vlasák tento rok z pochopitelných důvodů příliš nevěnoval. Pozastavil se jen nad vztahem starousedlíků k nově příchozím obyvatelům. „Občas se ještě možná setkáte ve starých Stodůlkách s trochou trpkosti mířící k sídlištnímu národu. Život však plyne dál, nečeká. Místní děti si už dávno našly kamarády z paneláků a dospělí se potkávají na ulicích, v obchodech, na poště i na poliklinice,“ uzavírá smířlivě.