Kolem rodného domu Františka Nepila
Tentokrát se vydáme do blízkého Berouna, kam pohodlně dojedeme vlakem ze Smíchovského nádraží. Zde máme dvě možnosti. Buď přesednout na vlak a popojet dvě stanice do Hýskova, nebo jít pěšky z nádraží po červené centrem, ulicí Talichova na rozcestí s turistickým ukazatelem Talichovo údolí, kde opustíme červenou a pokračujeme vpravo po cyklotrase 0050 ulicí K Lávce až k lávce přes Berounku, kterou přejdeme. Za ní se dáme doprava ulicí Na Krétě a dojdeme k rodnému domku Františka Nepila.
Jestliže pojedeme vlakem do Hýskova, půjdeme ze stanice doleva po hlavní silnici Na Břasích kolem obecního úřadu a dál stále rovně ulicí Na Krétě. Téměř na konci Hýskova stojí rodný dům č. p. 183 spisovatele Františka Nepila. Vchod je z boku, kde najdete i pamětní desku. V roce 1929 se zde František Nepil narodil. Celý dům byl hostinec s bytem hostinského. Dům během let měnil vzhled podle potřeb toho, kdo zde bydlel. Po smrti posledního majitele malíře Václava Heiseho připadl dům státu. Od roku 2006 se obec snažila dům získat do svého vlastnictví, což se podařilo v roce 2010. Od té doby probíhala rekonstrukce včetně zahrady a parkovacích míst. Tím vznikly reprezentativní prostory pro společenské dění v obci. Jsou využívány k pořádání výstav, svateb, cvičení a dalšího. Najdeme zde také dvě stálé expozice. Jedna je věnovaná životu a dílu spisovatele, druhá kuchyňským váhám. Od rodného domku se vrátíme zpět k obecnímu úřadu a přejdeme lávku přes Berounku. Za ní se dáme doprava po cyklostezce kolem ohrady s ovcemi na kraj Stradonic. Na návsi je pěkná studánka, ale cedulka upozorňuje na nepitnou vodu. Stále rovně dojdeme ke hřbitovu, před nímž jsou vitríny s historickými informacemi o Stradonicích a okolí a i o Františku Nepilovi. Na hřbitově vpravo za kostelem sv. Libora je spisovatelův hrob. Hřbitov založil hrabě Jan Josef z Valdštejna roku 1721 u dřevěné kaple. Do té doby byli zemřelí převáženi do Berouna. Hned za hřbitovní zdí odbočíme doprava a jdeme slepou ulicí. Téměř na jejím konci zahneme doprava na cyklostezku podél Berounky. Jdeme pohodlnou cestou podél zahrádek, až dojdeme k bistru, jež je udělané z lodě. Je zde velmi příjemné posezení, ale otevřeno nemají vždy.
Dále jdeme kolem netradičního vodního díla - malé vodní elektrárny se dvěma turbínami typu Kaplan. Zásobuje celý Nižbor elektřinou a přebytky ještě prodává do sítě. Je zde i rybí přechod. Vedle teče jez, jehož spád elektrárna využívá. To už jsme došli do Nižboru. Od elektrárny dojdeme na prostranství, kde je mimo autobusové zastávky hospoda U Lípy, kde se vaří. Když bychom šli nahoru od hospody a vpravo po schodech, dojdeme ke kostelu a zámku. Mineme kříž, dojdeme k dalšímu s vyhlídkou a dál k misijnímu kříži. Když se od něho dáme pěšinkou doprava pod kostelem, dojdeme ke kameni, který označuje toto místo, kde se kříží poledník 14 st. východní délky s rovnoběžkou 50 severní šířky.
Když se vrátíme a projdeme nádvořím zámku a stále nahoru po silnici, dojdeme k hrobce rodu Fürnstenberků. Podzemní hrobka knížecí rodiny byla vystavěna knížetem Filipem v roce 1787, jelikož císař Josef II. vydal zákaz pohřbívání v kostelích. Vstup do hrobky zakrývá rozměrná litinová deska s erbem rodiny.
Vrátíme se zpět zámkem dolů k hospodě. Přejdeme most, na němž jsou na sloupech umístěny desky o historii Nižboru. Po přejití se dáme doleva. Kdybychom šli rovně, došli bychom ke sklárně Rückl, kam určitě stojí za to jít. Pořádají zde pěkné akce. Informace o nich najdete na jejich stránkách.
My dojdeme kolem sklárny na nádraží, odkud se jednak dostaneme do Berouna, ale také si můžeme dopřát zajímavou tečku za dnešním výletem v podobě posezení v restauraci ze starých železničních vagónů. Před pár lety se chátrající dřevěný železniční sklad rozhodl zachránit herec Tomáš Hanák. Vznikl objekt, nabízející posezení nejen v původních vagonových kupé v lokále, ale i na nákladních rampách, v salonku starého vagonu či na prosluněném perónu. Tomáš Hanák společně s nižborským řemeslníkem Janem Janovským dbali na to, aby maximum původního bylo zachováno, materiály hledali na šrotištích či zdevastovaných nádražích. Určitě se jim to povedlo. Zdrávi došli!