Škoda, že raději kritizujeme než chválíme
V tisku, ale i v televizi se většinou píší nebo ukazují samé záporné věci. Jak jsou lidé nevšímaví, jak raději člověka na zemi překročí než by pomohli, nebo jaké problémy má naše motolská nemocnice. Já jsem zažil něco zcela jiného. Lidé kolem nás nejsou tak nevšímaví, jak se říká. Protože si myslím, že by se mělo o kladných věcech více psát, podělím se s vámi o svou zkušenost. V pátek 29. července jsem měl domluvenou schůzku se známým. Ten den mi od rána nebylo dobře, ale když něco slíbím, musím to splnit. Brzy ráno jsem došel ke stanici autobusu 142 a tam se mi zatočila hlava, upadl jsem a na chvilku ztratil vědomí. V tu ránu se u mě objevili dva „andělé“, zvedli mě z mokré země a zavolali sanitku. Zřízenci sanitky byli velmi pozorní a se slovy: „Pane, nebojte se, za chvíli jsme u našich doktorů v Motole,“ mě odvezli a předali lékařům. Jel jsem na rentgen, na EKG, vzali mi krev, prostrkali mě i nějakým tunelem. Nejdéle se u mě zdržela anestezioložka. „Jedeme na operační sál, máte pochroumaná žebra a já jsem zde od toho, aby vás to tolik nebolelo.“ Poležel jsem si tam pět dní a za sebe mohu říci, že všichni v nemocnici jsou obětaví, mají zlaté ruce, zachraňují životy a prostě dělají svou práci vzorně. Při častém houkání sanitek jsem si uvědomil, kolik lidí potřebuje okamžitou pomoc. Jsem rád, že Fakultní nemocnice v Motole je naší spádovou nemocnicí a jsem na ni hrdý.