Řeč těla můžeme ovlivnit
Řeč těla můžeme ovlivnit
„Paní doktorko, vůbec si nevěřím. Potřeboval bych zvednout sebevědomí...“ Tuhle a podobné věty slýchám ve své ordinaci poměrně často. A nezřídka od vysokého, zdravého svalnatce nebo hezké, upravené, mladé ženy.
Sebevědomí = vědomí sama sebe, svojí hodnoty. Tu získáváme zpětnou vazbou od okolí. Někdy už v dětství může být naše zrcadlo nastaveno úplně nakřivo, špatně. Rodiče jsou přece také lidi se svými starostmi, trápením a chybami. Často nám předávají chybné vzorce chování z předchozích generací. Je velmi těžké zapracovat na osobnostní změně, kterou si nevědomě neseme už od praprapředků. Ale můžeme se o to alespoň pokusit. Jde o komplexní postup, kterým nás nejlépe provede nějaký odborník – nejlépe psycholog.
Jedna malá praktická rada, kterou zvládneme kontrolovat sami:
Změňme vnější řeč našeho těla – postoj.
Naše pocity, psychické prožívání, jsou propojené s naší fyzickou stránkou více, než si uvědomujeme. Když je nám smutno, naše tělo pláče, choulí se do sebe. Když je nám veselo, naše rty se usmívají, máme chuť si poskočit, rozběhnout se. Když se něčeho bojíme, naše tělo se potí, srdce tluče, bolí nás hlava, žaludek, stáčíme pohled stranou a nejraději bychom zůstali doma a vyhnuli se nepříjemnostem.
Přesně stejně to ale funguje i obráceně. Když se usmějeme, i naše nálada se rozveselí, když napřímíme záda a podíváme se okolí přímo do očí, naše obavy se zmenší – přesvědčíme svým tělesným postojem o své sebejistotě nejen svoje okolí, ale i sami sebe!
Řeč těla je do značné míry vrozená, ale dá se vědomě ovlivnit, nacvičit (narozdíl od emocí, prožitků a pocitů – ty se vědomě řídí mnohem hůř).
Pro psychickou sebejistotu je tedy důležité vědomě kontrolovat a nacvičovat vzpřímený postoj, narovnaná ramena, postavení plnou vahou na obou nohách, natočení těla směrem k lidem, ke kterým hovoříme, přímý pohled do očí, pevné podání ruky, přiměřenou sílu hlasu v hovoru atd. Po delším čase používání sebejistého postoje budeme sebejistě nejen působit, ale postupně se tak začneme i cítit.
Jen pozor na extrémy – schoulená záda, podání ruky = „leklá ryba“, ale ani nadřazený postoj a ruka, která drtí tu druhou jako kleště, o klidné sebejistotě nesvědčí. Při nácviku bychom to mohli i přehnat a to by nám moc nepomohlo.