Herčíkova ulice
Leží v severovýchodním cípu Velké Ohrady a vede k základní škole Janského. Pojmenována je na počest průkopníka československé biofyziky a zakladatele československé radiobiologie Ferdinanda Herčíka. Narodil se 7. května 1905 v Praze, byl synem akademického malíře Ferdinanda Herčíka. Po maturitě absolvoval přírodovědnou a lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Své znalosti biofyziky prohloubil studijním pobytem v Pasteurově ústavu v Paříži a v Rockefellerově ústavu v New Yorku. V roce 1937 byl jmenován mimořádným profesorem obecné biologie. Od r. 1947 se věnoval rovněž elektronové mikroskopii bakteriofága, jíž čs. vědě otevřel sféru molekulární biologie. V květnu 1945 vstoupil do KSČ a stal se – značně pragmaticky – marxistou. V roce 1954 založil v Brně Biofyzikální laboratoř ČSAV (později ústav), jehož byl ředitelem až do své smrti. Vnesl do české vědy kvantovou biologii, za jejíž kořeny pokládal poznatky o účinku záření na živou hmotu. Od r. 1956 byl členem (později předsedou) Vědeckého výboru OSN pro účinky atomového záření v New Yorku, podílel se na dosažení mezinárodní dohody o zákazu nadzemních pokusných jaderných výbuchů. Byl expertem a místopředsedou Rady gu vernérů Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni, expertem UNESCO v Paříži i Světové zdravotnické organizace v Ženevě pro radiobiologii. Jeho posledním výrazným myšlenkovým výbojem byla matematická formulace čtyřrozměrného modelu života. Paradoxně snad jeho nejhlubší vědecký poklesek, učebnice mičurinské biologie, zůstala v rukopise. Recenzent nedovolil její vydání, protože nebyla důsledně marxistická. Prof. MUDr. RNDr. Ferdinand Herčík zemřel předčasně, 20. ledna 1966 v Brně, jako oběť pronikavé radiace, jejímuž výzkumu věnoval svůj život.