Od uzenek k divu Česka
Jednou z mála možností, jak se v letošním parném létě trošku zchladit, bylo, vydat se do hor. Nedaleko Liberce se nachází hora Ještěd, která kromě onoho ochlazení nabízí, bez ohledu na počasí, i jeden unikát. Stavba ve tvaru jednodílného rotačního hyperboloidu vysoká skoro sto metrů s kruhovým půdorysem o průměru třiatřicet metrů byla 29. září 2005 vyhlášena národní kulturní památkou. Hádáte správně, jedná se o ikonický hotel a televizní vysílač, jehož silueta se objevuje nejen v logu města, ale dokonce ve znaku kraje, zdejší vysoké školy a prvoligového fotbalového klubu Slovan Liberec. Pro svoji výšku je orientačním bodem i dominantou kraje. Před devatenácti lety byl uveden do Indikativního seznamu kulturních statků ČR, z něhož jsou vybírány stavby navrhované k zařazení do Seznamu světového dědictví UNESCO.
ZDROJ: HTTPS://D15-A.SDN.CZ
Možnost občerstvit se na vrcholu hory čnící do výšky 1012 metrů nad mořem se traduje již od poloviny devatenáctého století. Tehdy propukaly v libereckých textilkách nepokoje, kdy dělníci ve strachu, že přijdou o práci, rozbíjeli stroje. Jejich vzpouru potlačil až oddíl vojáků, kteří potom ve městě zůstali, aby dohlíželi na pořádek. Volné chvíle si krátili i výlety na Ještěd. Toho využili manželé Barbara a Florián Haslerovi z Horního Hanychova a, řečeno dnešním jazykem, objevili díru na trhu a chytili příležitost za pačesy. Dennodenně nosili na zádech pití a uzenky, které potom v improvizovaném stánku na vrcholu hory prodávali. Jejich nápad ocenil lesník Hebelt a dovolil jim postavit si zde dřevěný srub. Ten bohužel po několika letech provozu shořel, ale podnikaví manželé si na jeho místě zbudovali přístřešek vlastní, pro jistotu kamenný, ve kterém se dalo dokonce přespat. Po vybudování silnice z Horního Hanychova přes Tetřeví sedlo do Křižan zde Barbara s Floriánem vystavěli objekt, který již nabízel ubytování daleko kvalitnější a hosté se jen hrnuli. Na sklonku století dostavěl Německý horský spolek pro Ještědské pohoří a Jizerské hory k chatě verandu s kapacitou dvě stě lidí. V té době už se chatě říkalo Rohanova a spolek se v první dekádě minulého století stal jejím majitelem. Kapacita ovšem daleko převyšovala zájem turistů, kdy jich ročně na vrchol vystoupalo čtyřicet tisíc. Majetný horský spolek vybudoval hned vedle Rohanovy ještě jednu chatu s názvem Nový ještědský dům. Po druhé světové válce se stal majitelem chaty Klub českých turistů a od roku 1959 objekt sloužil i k televiznímu vysílání. Chata byla v provozu až do ledna 1963, kdy ji zachvátil požár a o rok později z neopatrnosti shořela i Rohanova chata, která tou dobou již sloužila jen jako ubytování pro dělníky, kteří likvidovali následky požáru chaty vedlejší. Lidé na Liberecku hned po těchto nešťastných událostech spontánně zahájili sbírku na obnovu. Podnik Restaurace Liberec a pražská Správa radiokomunikací rozhodly, že na vrcholu vznikne komplex, který bude zajišťovat jednak provoz horského hotelu s restaurací a zároveň šíření televizního signálu. Na Ještědu vyrostl mezi lety 1966 a 1973, přičemž autorem architektonického návrhu je architekt Karel Hubáček a statický projekt zpracoval Zdeněk Patrman. Co se týká vnitřních prostor, v architektonické soutěži zvítězil návrh Otakara Binara, který se od ostatních odlišoval tím, že spojil obě požadované funkce do jedné budovy. Místní nad moderním pojetím stavby nejprve kroutili hlavami, ale nakonec ji přijali. Nejenže tak nějak přirozeně prodlužuje vrchol hory, ale dokonce v roce 2005 získala druhé místo v anketě Sedm divů Česka, když ji o zlato připravila přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně.