Jak to bylo s těmi Kelty?
Dějiny nebývají příliš často předmětem jednání politiků. Výjimkou jsou snad jen debaty o období minulého režimu na půdě poslanecké sněmovny. Tím méně se předmětem politické disputace stávají dějiny kmenů, které obývaly naše území zhruba před dvěma tisíci lety. Proto byla celkem příjemným oživením vášnivá diskuse o historii, která se rozpředla na zasedání zastupitelstva naší městské části 6. prosince. Vyloudila totiž nakonec úsměvy na tvářích jindy vážných zastupitelů i přítomných občanů. Oč vlastně šlo?
V listopadovém čísle STOPu jsme vás informovali o slavnostním zprovoznění rekonstruované fontány na Velké Ohradě. Autor pískovcové plastiky nazvané Třináctou komnatou prošel Orant, akademický sochař Stanislav Hanzík, se nechal inspirovat nálezy z dob keltského osídlení na území městské části. „To dílo má hlubokou symboliku,“ říká umělec. „Orant je někdo, kdo prosí nebesa, aby se v tom místě dobře žilo. A jeho průchod třináctou komnatou je přechod od totality ke svobodě.“
Součástí plastiky je také kamenná deska s keltskou věštbou a několika časovými mezníky, souvisejícími s keltským osídlením na našem území.
A právě tyto časové údaje byly důvodem emotivní debaty zastupitelů. Člen zastupitelstva Jan Zeman ve své interpelaci na starostu Davida Vodrážku upozornil na nepřesnosti v datech a žádal změnu nápisu. „Poslední bod (že Slované přicházeli na naše území od 1. do 6. století po Kristu) je zjevně chybný,“ psal zastupitel Jan Zeman v interpelaci. „Kelty od nás v 1. století po Kristu vytlačily germánské kmeny, které poté naše území obývaly další staletí. Od 4. století po Kristu postupně odcházely za lupem do rozpadající se Západořímské říše. Slované na naše dosti opuštěné území přišli až v polovině 6. století po Kristu.“ Starosta David Vodrážka v odpovědi na interpelaci citoval argumenty autora uměleckého díla, podle kterého nejsou historické prameny týkající se období osídlování našeho území Slovany jednoznačné. Profesor Hanzík vycházel zejména z Encyklopedie Keltů v Čechách od PhDr. Jiřího Waldhausera z roku 2001 a z publikací Pavla Kozáka a Mirandy Greenové. Z této literatury mu vyplynulo, že slovanské kmeny při stěhování z východu v letech po Kristu zastihly na našem území silně prořídlou keltskou populaci, zdecimovanou cizími vpády a kolonizacemi, zejména germánskými kmeny. Podle uvedených autorů došlo k pokojné koexistenci a smíšení obou skupin a příchozí Slované se nechali ovlivnit keltskou kulturou. „Keltové přežívají v pověstech, v místních názvech, v mýtech spjatých s náboženstvím, ve slavení svátků i v DNA Čechů dodnes,“ citoval starosta Vodrážka. „Určitý podíl keltské krve nás opravňuje k tomu, abychom se cítili při svém slovanském původu být také potomky Keltů. Já osobně se tak cítím.“ Následující živá diskuse ukázala, že toto téma zastupitele opravdu zajímá. „Můžeme k problematice Keltů na našem území uspořádat odborný seminář. Mohl by ho zorganizovat třeba můj zástupce David Zelený, který má nepochybně také hodně keltské krve,“ uzavřel starosta s úsměvem diskuzi, přičemž i ostatní přítomní se dobře bavili.
Jak vidí „keltskou otázku“ vedoucí archeologického oddělení pražského pracoviště Národního památkového ústavu Zdeněk Dragoun? Dobu od 1. do poloviny 6. století našeho letopočtu označuje dobou římskou a stěhováním národů s germánským osídlením. „Zatímco z keltského období známe ze Stodůlek celou řadu archeologických nálezů, z následujícího období římského a stěhování národů jsou to jen zcela ojedinělé věci,“ říká archeo-log Dragoun. „V katastru Stodůlek a Třebonic je uváděno v keltském (laténském) období sedm nalezišť, v době římské a stěhování národů jen jediné (viz M. Lutovský, L. Smejtek a kolektiv, Pravěká Praha, nakladatelství Libri, 2005). Nálezy keltského charakteru z doby po začátku našeho letopočtu nemáme ani ve Stodůlkách, ani v Čechách, a tak je téměř jisté, že keltské obyvatelstvo naše území opustilo. Osídlení postupně znovu houstne až po příchodu Slovanů.“
Profesora Hanzíka ale přesnost datování příliš netrápí. Případnou možnost změny nápisu autor plastiky nevylučuje, ale považuje ji za zbytečnou. „Víte, ten nápis není žádným odborným historickým sdělením. Je to součást uměleckého díla a jeho význam je vyloženě symbolický. Má spíše dokumentovat kontinuitu osídlení tohoto prostoru. Připomenout, že v místě dnešního sídliště žili lidé i před staletími. Germánské kmeny jsme tam neuváděli, protože tam o ně nejde. Nápis je vlastně ilustrací ke keltské věštbě a týká se Keltů a Slovanů.“
Ani radnice se zatím k předělávání nápisu nechystá. Uznává právo autora na určitou uměleckou licenci, takže nechává dílo v původní podobě. Doufejme, že ho ale dříve nezničí vandalové, kterým začalo nově upravené náměstí velice záhy vadit.
O Keltech se ale ještě určitě bude mluvit, přinejmenším ve STOPu se ke zdejším archeologickým nálezům vrátíme. Zájem o všechno keltské, včetně hudby a symboliky, a hledání keltských kořenů jsou pro současnou dobu příznačné. Je zřejmé, že na dobu keltského osídlení jsou různé názory, stejně jako na otázku, nakolik jsme my sami potomky Keltů. „Podle mého názoru je poněkud ošidné hlásit se k nějakému konkrétnímu historickému etniku,“ tvrdí archeolog Zdeněk Dragoun. „Zejména středověké a novověké kontakty mezi národy a jejich příslušníky způsobily, že v každém z nás koluje nejrůznější krev a mnohdy si to můžeme dokázat pouze se znalostí o svých prarodičích.“
Vědomí, že jsme skutečně uhněteni z těsta různých národů, by nám mohlo pomoci zbavit se pocitu nadřazenosti nad jinými národnostmi a zařadit se mezi ostatní, podobně namixované Evropany.