Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Letošní sezona se ponese v duchu Dnů zvířat

Zoo Praha se dlouhodobě řadí mezi nejlepší na světě. Své první návštěvníky přivítala 28. září 1931. Slavnostní zahájení letošní hlavní sezony, v pořadí už osmdesáté deváté, se uskuteční 28. března. Na to, co je v zoo nového, jsme se zašli zeptat jejího ředitele Miroslava Bobka. Samozřejmě nás zajímalo i to, co se za poslední dobu změnilo. Přesněji za tři roky, které uplynuly od našeho posledního rozhovoru.


Pane řediteli, co se tady od našeho posledního povídání změnilo?

Víte, já se dívám spíš dopředu a moc se neohlížím. Mám-li alespoň stručně odpovědět, musím pátrat v paměti. Například jsme udělali další tři transporty koní Převalského do Mongolska, zprovoznili jsme nový Toulavý autobus v Kamerunu, přišla sem spousta nových zvířat a ještě víc se jich narodilo. O některá jsme ale také přišli. Například uhynul hroch Slávek. Ale vy se asi hlavně ptáte na rozvoj zoologické zahrady. Přibyla de facto nově vybudovaná restaurace Gaston, postavili a otevřeli jsme Rákosův pavilon, což je expozice představující nejvzácnější a nejzajímavější papoušky světa. Má vynikající ohlasy nejen u nás, ale i ve světě. A to nejen proto, že tam jsou k vidění třeba ara Learův nebo dejme tomu tricha orlí, ale také z toho důvodu, že pojetí tohoto pavilonu je velmi novátorské. Papoušci jsou velcí devastátoři, proto je většinou vidíme v holých voliérách, kde jsou nanejvýš nějaké větve a jinak nic. Nám se daří představovat je v prostředí velmi podobném tomu, ve kterém žijí ve volné přírodě. Jsou tam nejen výmalby, skály udělané tak, aby to odpovídalo jejich domovině, ale hlavně je tam i příslušné rostlinstvo. To k nám jezdí obdivovat experti z celého světa a je to velká zásluha kurátora chovu ptáků Antonína Vaidla a také zahradníků manželů Chvostových. Vypěstování rostlin samozřejmě žádalo čas, aby se vegetace rozbujela, navíc museli papoušky udržet od některých rostlin co nejdál. Kdybychom tam nasázeli sazeničky a papoušky na ně pustili, tak to bychom se během chvilky dívali na „holobyt“. V pavilonu na návštěvníka čeká celkem osm expozic – Nový Zéland, Filipíny, Horský deštný les Nové Guineje, Nížinný les Nové Guineje, Jamajské lesy, Pantanal, Brazilská Caatinga a Jihoandské podhůří. Skutečně největší novinka za poslední tři roky je tedy Rákosův pavilon. Ale v době, kdy vyjde tento rozhovor, bude už připraven k otevření Darwinův kráter, expoziční celek zaměřený na Tasmánii a Austrálii. Je rozsáhlejší než Rákosův pavilon. Jeho středem je Darwinův kráter, po němž se tato expozice jmenuje. Na Tasmánii skutečně Darwinův kráter existuje. Je to impaktní kráter, kolem kterého se nacházejí tamní “vltavíny”. Tam se ovšem jmenují Darwinovo sklo. V tom spatřujeme takové pojítko mezi Tasmánií a Českou republikou. Darwinův kráter budou obývat opravdu jedineční ďábli medvědovití neboli tasmánští čerti. Jsou to největší masožraví vačnatci, navíc velmi ohrožení. Jsme druhá evropská zoo, která je dostala přímo z Tasmánie. Tam podporujeme jejich ochranu, takže ty vazby máme velmi dobré a silné. Samozřejmě v tomto expozičním celku nebudou zdaleka jen ti ďábli, ale řada australských druhů ptáků, klokanů nebo ježury... Výhledově by tam měli být i vombati, představíme i některé charakteristické australské hady. Chceme zejména Tasmánii, a obecně pak Austrálii, představit co nejlépe. Opět v kontextu, takže tam bude řada rostlin charakteristických pro Tasmánii, případně Austrálii. Kdybych měl jmenovat, tak ze všeho nejdříve řeknu stromové kapradiny. O ty jsem opravdu strašně moc stál. Ptala jste se na ty zásadní změny v zoo, takže budeme-li se orientovat pouze na dokončené stavební projekty, tak je to restaurace Gaston, Rákosův pavilon a Darwinův kráter. Když už ale mluvíme o stavbách, tak jsme letos také otevřeli velkokapacitní toalety. Ty jsou v zoo důležité. Ale nejsou to toalety ledajaké. Jejich součástí je stálá výstava koprolitů, tedy zkamenělého trusu, ale i modelů trusu současných zvířat. Vydali jsme při té příležitosti také Atlas trusu. Jde o takové pokračování marketingových kampaní navazujících na moje příjmení – Bobek :-). Ale je fakt, že informace o této výstavě a atlasu díky agenturám oblétla dvakrát kolem zeměkoule a poutá k nám pozornost. Těch změn je ale dlouhá řada. Něco možná není tolik vidět, nebo to není až tak vnímáno. Ať už jde o opravy cest, opravy zábradlí, informační systém, nebo úplně novou daleko srozumitelnější navigaci. V běhu je nyní i stavba nového pavilonu pro gorily... A program? Bude tradičně hodně pestrý a zajímavý. Letos se nese v duchu Dnů zvířat. Každý měsíc si připomeneme jeden živočišný druh, který má v jeho průběhu svůj mezinárodní či světový den.


Gorily jsou už tradičně pro návštěvníky velkým lákadlem. Můžete nám prozradit, kdy dojde k velkému stěhování?

Stavba má být dokončena na podzim roku 2021. Ale je potřeba si uvědomit, že to opravdu bude jen ta stavba. Potom musejí následovat různé dokončovací práce a musíme nechat alespoň trochu vyrůst výsadby... Zvířata se tam pak budou stěhovat postupně a nepůjde jen o gorily. Předpokládám, že otevření bude možné ve druhé polovině roku 2022.


Gorily se tím dostanou z rizikové povodňové oblasti. To pro ně asi nebude jediná změna.

Ten rozdíl bude obrovský. Stávající pavilon je projekt starý čtvrt století. Od té doby se náhled na jejich chov výrazně změnil. Kdybych to měl říci hodně ve zkratce, tak především tam budou mít více prostoru. A to nejen gorily, ale koneckonců i návštěvníci. Pavilon bude mnohem větší a také s dalšími zvířaty. Při příchodu získáte pocit, že se ocitáte v Africe. Bude to jako byste jela z hlavního města Kamerunu Yaoundé k pralesům. Zažijete atmosféru africké vesnice, potom se ponoříte do pralesa a pak se před vámi otevře mýtina, na které uvidíte gorily. To pojetí bude po všech stránkách diametrálně odlišné od pavilonu stávajícího.

Nemohu se nezeptat na Toulavý autobus. To je úspěšný projekt, který už běží roky. Změnilo se nějak, alespoň u nejmladší generace, vnímání tamní přírody a zvířat obecně? Především ale goril.
Určitý posun tam vidět je, zejména ve vesnicích, kde jsme více přítomni, kde více komunikujeme. Způsob vnímání zvířat a přírody vůbec je tam ale hluboce zakořeněný, takže jde o velmi dlouhodobý proces. Provozovat Toulavý autobus není vůbec jednoduché. Finančně ani organizačně. Autobus sváží školáky do záchranné stanice pro primáty v Méfou nedaleko hlavního města Yaoundé. Tam děti gorily vidí ve skutečnosti a mnohé z nich je tak vidí poprvé jinak než jako maso na talíři. Nyní se snažíme, aby se ve stanici Méfou vybudovala ubytovna. Zatím máme pro děti k dispozici pronajaté prostory v Yaoundé. Teď ještě rozšířili partnerství s organizací Ape Action Africa, která má britsko-izraelské zázemí. S nimi zvažujeme provozování dalšího Toulavého autobusu v jiné oblasti. Uvidíme. Náš Toulavý autobus je skutečně úspěšný projekt, ale je třeba si uvědomit, že realizujeme nebo podporujeme ochranářské projekty ohrožených druhů již na pěti kontinentech.


Teď se pozornost spousty lidí zaměřila na následky požárů v Austrálii, kterou jste už zmínil v souvislosti s otevřením Darwinova kráteru.

S Austrálií spolupracujeme dlouhodobě. Ochranu tasmánských ďáblů medvědovitých jsme začali podporovat dávno před těmito ničivými požáry. Tato zvířata jsou ohrožena přenosnou rakovinou. Na Mariině ostrově u tasmánského pobřeží, kde původně nežili, pro ně vznikla jakási Noemova archa, kam byli přepraveni zdraví jedinci. Ti tvoří záložní populaci. V Austrálii byla ještě relativně nedávno fascinující megafauna, příroda tam vypadala úplně jinak. Změnou klimatu a bezprostředním působením původních Australanů se ale zásadně změnila a megafauna zanikla. Pak přišli trestanci a po nich kolonisté a ti jednak začali krajinu intenzívně exploatovat, jednak přivezli řadu nepůvodních zvířat i rostlin. A dnes jsou proto v Austrálii zbytky původní, naprosto unikátní fauny pod ohromným tlakem. Opravdu velkým problémem jsou zmínění zavlečení živočichové – např. králíci, velbloudi, koně, divoká prasata a zejména lišky a kočky. Tyto šelmy decimují původní faunu neskutečným způsobem. A ve chvíli, kdy do toho přijdou požáry, jejichž rozsah je větší než obvyklý, tak některé druhy, které zbývají na malých územích v malých počtech, mohou být úplně smeteny. Když v Austrálii začaly koncem minulého roku požáry, tak jsem věřil, že je, jako už tolikrát, zvládnou. I první zprávy se jevily vcelku optimisticky. Časem se ale situace víc a víc zhoršovala. Tehdy jsem byl na dovolené, nicméně jsem po Novém roce dal na svůj Facebook výzvu – kdo chce pomoci Austrálii, může poslat příspěvek na účet jednoho z fondů provozovaných zoologickými zahradami státu Victoria. Vzápětí jsem ještě požádal, aby Rada hlavního města Prahy uvolnila ve prospěch Australanů prostředky z našeho projektu Tři koruny ze vstupu. Vzápětí nám ale lidé začali psát, jestli by nemohli přispívat i prostřednictvím Zoo Praha, a tak jsme 6. ledna večer na našem sbírkovém kontu „Pomáháme jim přežít“ zřídili variabilní symbol pro pomoc Austrálii. Přiznávám, že jsem si od toho moc nesliboval. Když jsem se ale po pár dnech vrátil z dovolené, tak už na účtu bylo 860 000 Kč. Něco neuvěřitelného. A když si člověk za každou částkou ještě představí i dárce – děti, které vybraly kasičku, lidi, kteří mnohdy obracejí každou korunu, sbírky ze škol –, tak musí smeknout. Samozřejmě se zapojila i řada firem a institucí a propagačně nás nesmírně velkoryse podpořila Česká televize. V této chvíli, když se tu spolu bavíme, suma už přesahuje 18 milionů korun (pozn. red. – částka k 19. 2. je 21 536 924 Kč od 17 807 přispěvatelů). Tak to je velice povzbudivé, opravdová radost.

Jak konkrétně budou peníze ze sbírky pomáhat?

Jsou to dva hlavní okruhy. První je pomoc zvířatům bezprostředně postiženým požáry, například popáleným koalům. Ty je potřeba uměle krmit, léčit a pak je vracet do přírody. Druhý velký a zejména skutečně dlouhodobý okruh je podíl na záchraně ohrožených druhů. Zjišťuje se, kolik a kde přežilo jedinců, tyto lokality se zabezpečují před nepůvodními predátory i dalšími požáry, jistě se bude pracovat na vytváření nových záložních populací apod. I tímhle směrem jde naše pomoc a v následujících týdnech, měsících i letech to bude směr opravdu zásadní. Prvních sto tisíc australských dolarů, což je v korunách přes jeden a půl milionu, jsme odeslali na účet Zoos Victoria. Jsou určeny na veterinární péči, následný návrat zvířat do přírody, případně na jejich odchov v lidské péči. Stejná částka odešla do Adelaide Zoo. Polovina peněz půjde na veterinární péči a péči o koaly z oblasti Mount Lofty Ranges, druhá polovina odeslané částky míří na Klokaní ostrov, kde žije jedna z posledních populací koalů nepostižených nákazou chlamydiemi, ale i místní poddruh kakadu hnědohlavého nebo kriticky ohrožená vakomyš Aitkenova. Také už odešlo 82 000 australských dolarů do Mount Rothwell. To je rezervace, kde je významné útočiště posledních severních klokanů skalních a kde našla nový domov některá ze zachráněných zvířat. Další prostředky budou využity například při lokalizaci míst s nespálenou vegetací nebo k ochraně před dalšími požáry. Podpořili jsme také organizaci WIRES a se Zoos Victoria jsme dohodnuti, že budeme financovat ochranu zmíněných klokanů skalních a ikonických paropuch corroboree. Máme žádosti, abychom financovali stavbu plotů, které by měly zabránit přístupu lišek a koček na některá území. Pak jsou tu projekty na ohrožené druhy ptáků, žab... Na každou sumu máme smlouvy, které zavazují částku do detailu vyúčtovat. Je přesně určeno, na co peníze můžou jít. Dáváme je spíše organizacím, které již známe.


Vytvořila obdobnou sbírku některá jiná zoologická zahrada?

Je třeba říci, že naši sbírku podporuje řada českých zoo – Chomutov, Ostrava, Plzeň, Hrádeček a další. Do Austrálie samozřejmě přispěly i mnohé významné zoo světa. Dvě nejbohatší, to jsou San Diego Zoo v Americe a soukromá zoo Chimelong Safari Park v Číně, poskytly 500 tisíc, resp. 200 tisíc australských dolarů. Česká veřejnost prostřednictvím Zoo Praha poskytla do této chvíle už více než milion tři sta tisíc australských dolarů. Myslím, že se máme čím chlubit. Naše sbírkové konto je dlouhodobé a funguje na všechny naše projekty, australský podúčet však ponecháme. Sbírka nebude časově limitovaná. Všichni teď vidíme popálené koaly, takže pomáháme bezprostředně léčit postižená zvířata. Ale daleko důležitější je dlouhodobá spolupráce a financování. Později bude možná potřeba více peněz než v tuto chvíli. Je to hodně smutné, ale příroda, ať už doslovně nebo v přeneseném slova smyslu, hoří na celém světě.

Eva Černá