Z metařů se zrodili hasiči
Rozvojem průmyslové výroby, zejména po napoleonských válkách, začal současně vzrůstat i počet obyvatel tak, že ohrazený areál Prahy uvnitř hradeb, nezměněný od časů Karla IV., dynamickým potřebám doby nestačil. Nové provozy nebylo možno stavět uvnitř hradeb a zvyšovat počet obyvatel v pražské barokní pevnosti. Od počátku 19. století tak vznikala ve fortifikačním předpolí v Karlíně, na Smíchově, v Holešovicích a v Libni průmyslová předměstí. Kolem roku 1827 přesáhl počet obyvatel Prahy sto tisíc. Od 30. let začalo růst strojírenství. Potřeby průmyslu nutily řešit vnitřní i vnější městskou dopravu. Významnou měrou se o vývoj Prahy zasadil za svého úřadování (1826- 1843) tehdejší purkrabí Království českého, hrabě Karel Chotek. Byl postaven řetězový Most císaře Františka (dnes je tam most Legií), kompletní vltavské nábřeží (dnes Smetanovo), od Klárova serpentina Chotkových sadů, karlínský přístav a rokem 1841 začala na Vltavě paroplavba. Pro spojení Prahy s venkovem a Evropou bylo v Hybernské ulici, postaveno ve 40. letech nádraží Státní dráhy. Pro koleje byly v úseku městské fortifikace vybudovány tunely s masivními vraty, která se na noc zavírala. Ani porážka revolučního povstání v roce 1848 nemohla zastavit revoluci průmyslovou. Sílily hlasy volající po placeném hasičském sboru. Jeho základem se stali takzvaní městští počišťovači. V roce 1840 bylo u počišťovačské skupiny dvanáct řadových členů a jeden vedoucí. Sbor obecních starších 23. března 1853 rozhodl, že bere do vlastní režie úklid ulic a zřídil Sbor městských čistitelů ulic a hasičů ohně. Tak se zrodil první profesionální hasičský sbor na našem území. V srpnu 1853 pak přijali třicet metařů, jejichž představeným byl jmenován městský dozorce Alois Pasta. Ten měl vycvičit osm lidí k obsluze stříkačky a zbytek osazenstva pomáhal. Hasiči, lišící se od metařů červenou páskou na rameni, sídlili v malostranském obecním dvoře v Letenské ulici. Příkladem pro Prahu byla tehdy pruská metropole - Berlín. Nutno říci, že zas tak velký náskok proti nám neměli. Profesionální hasičský sbor zde založili roku 1851. Odpovědný velitel Alois Pasta záhy poznal, že tým třiceti poloprofesionálů pro pražskou aglomeraci je směšně málo, o osmičlenné obsluze stříkačky ani nemluvě. Vedle boje s magistrátní byrokracií se snažil zdokonalit výcvik a výstroj. Stal se autorem jednoho z nejstarších hasičských spisů O škodlivých požárech a jejich hašení. Přesto, že se sbor hned od počátku své působnosti při zdolávání ohňů osvědčil, konflikty s magistrátem vedly až k odchodu velitele Pasty z funkce. V listopadu 1853 se velení ujal magistrátní praktikant hospodářského úřadu Václav Soukup a zavedl titul hasební mistr. Počet hasičů byl navýšen zrušením záložní požární stráže. Pražský hasičský sbor měl tehdy šest vrchních hasičů, 24 obsluhovatelů stříkaček a 38 hasičů. K jejich povinnostem ale stále patřilo zametání ulic. Dozor nad metaři vykonávali vrchní hasiči. Při vzniku požáru měl každý metař za povinnost se dostavit na místo neštěstí, musel se zúčastňovat výcviku a jeden ze dvou volných dnů v týdnu obětovat držení hasičské stráže. O dnešním vybavení hasičů se těm tehdejším nemohlo ani zdát, přesto na dnešních hasičských vozech pořád najdete lopaty i košťata. (Z úcty k tradici metařského pravěku ☺☺?)