Frimlova ulice
Nachází se v severní části Stodůlek. Z jihu vychází z ulice Chalabalovy a na severu ústí do ulice Lýskovy. Jméno nese po Rudolfu Frimlovi, hudebním skladateli českého původu, narozeném 2. prosince 1879 v Praze, považovaném za jednoho ze zakladatelů amerického hudebního divadla. Chudý pekařský synek prokázal už v dětství mimořádné hudební nadání. Jako desetiletému mu byla vydána tiskem jeho první hudební skladba pro klavír. Po získání stipendia začal studovat na pražské konzervatoři kompozici u Antonína Dvořáka, který byl také jejím ředitelem. Mladý Friml však studijní disciplínou neoplýval a před absolutoriem byl vyloučen pro zakázanou „hudebně výdělečnou činnost“. Žádná katastrofa. Jako korepetitor Národního divadla složil zanedlouho dvacetiletý Friml hudbu k jedné části zde uváděné Jonesovy Gejši. Jako skvělý klavírista v roce 1902 doprovázel jen o rok staršího světoznámého houslistu Jana Kubelíka až do Ameriky. O dva roky později už tu absolvoval své sólové turné. Premiéru měl v Carnegie Hall s Newyorskými symfoniky a svým vlastním Klavírním koncertem in B. Týden před koncertem napsal aranžmá pro orchestr a svůj klavírní part celý improvizoval. Poté se vrhnul na komponování operet, kterých napsal třicet. Prvním úspěchem byla Světluška se slavnou Oslí serenádou. V září 1924 měla premiéru jeho opereta Rose Marie a dosáhla neuvěřitelných 557 repríz. Její popularita byla tak fenomenální, že v následujících 30 letech byla třikrát zfilmována. Asi největším úspěchem i vrcholem Frimlovy tvorby se stal příběh drsného pařížského beatnika 15. století, básníka a rebela Villona Král tuláků. V roce 1934 se Rudolf Friml usadil v Hollywoodu, kde spolupracoval na řadě filmů, adaptacích vlastních operet a byl stále slavnější. Zemřel v Los Angeles 12. listopadu 1972 ve věku 93 let. Když prchlivý Antonín Dvořák vyhodil nadaného, ale drzého a neukázněného studenta Frimla z konzervatoře, netušil, že se s ním bude po letech dělit o přízeň milionů Američanů a také o místo na americkém hudebním nebi.