Ulice Waldesova
Jindřich Waldes má svou ulici v nové zástavbě Západního Města. Ulice vychází západním směrem z ulice Laurinovy a vstupuje do ulice Bekovy. Jindřich Waldes byl osobností srovnatelnou se svým vrstevníkem Tomášem Baťou. Narodil se v Nemyšli u Tábora, kde rodiče provozovali malý galanterní krámek. Po neúspěšném pokusu o vyučení v obchodu s peřím přešel Jindřich do pražské firmy Eduarda Lokeshe, která vyráběla knoflíky. Velice rychle, díky nadání k jazykům a obchodu, byl vysílán jako obchodní jednatel firmy do Evropy, Asie i Afriky. V 26 letech zakládá s Hynkem Pucem a Eduardem Merzingerem firmu Waldes & spol. Hynek Puc byl vynikající technik a E. Merzinger vložil do podniku 20 000 korun, které náhodou zrovna tou dobou vyhrál v loterii. Hned v prvním roce přišla firma s převratnou novinkou – patentním stiskacím knoflíkem. Puc zkonstruoval tak efektivní stroj, že se konkurence rázem ocitla mimo hru. V r. 1904 má už Waldes zastoupení v Drážďanech, Paříži i New Yorku. O dva roky později otevřel zcela nově postavenou továrnu ve Vršovicích s téměř 300 zaměstnanci. Tři roky nato koupil firmu svého původního zaměstnavatele Lokeshe. Jeho podnikatelskou politikou byla otevřenost všem novinkám a inovacím, absolutní důvěra ve své zaměstnance a jejich vzdělávání pro potřeby firmy společně se sociálními programy. Waldes se stal také významným mecenášem umění. Jeho podpora malíře Františka Kupky nakonec vedla ke zrození slavného loga firmy. Ten při společné cestě na lodi do Ameriky vtipně nakreslil herečku Elisabeth Coyens s patentkou KIN v oku místo lorňonu. Do obchodní grafiky jej převedl Vojtěch Pressig a dodnes používané logo bylo na světě. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci odeslal Waldes svou rodinu do zámoří. Sám zůstal se svými zaměstnanci. V r. 1939 byl zatčen, následovala Pankrác, Dachau a Buchenwald. Rodina jej nakonec vykoupila za 8 milionů protektorátních korun. Když 2. června 1941 zakotvil zaoceánský parník v Havaně, Jindřich Waldes již nebyl mezi živými. Dnes je firma Waldes & spol. evidována pod značkou Koh-i-noor. Rodině však nebyla vrácena ani továrna, dokonce ani ten Kupkův obraz „Dívka s patentkou“.