EXPO 58 – Bruselský sen Laterny magiky
V roce 1958 v Bruselu došlo k první poválečné průmyslové a kulturní konfrontaci a prezentaci národů v novém uspořádání světa Východu a Západu. I Československo prezentovalo především úspěchy socialistické vědy, průmyslu i kultury. Většina světa, až na výjimky, ale znala jen české pivo a Zátopka. Jinak nic. Od Světové výstavy Expo ´58 se to mělo alespoň na dekádu změnit. Světová výstava Expo 58 se stala synonymem světově úspěšné prezentace československého průmyslu, vědy a kultury. Leitmotivem Expa 58 se staly dvě novinky té doby – atomová energie a vesmírné lety. Dominantou výstavy se stal 110 metrů vysoký model atomu – Atomium. Během šesti měsíců zavítalo na Expo 42 milionů návštěvníků. Centrem naší expozice se stala střízlivá budova pavilonu ve tvaru obráceného písmene L, složená ze tří krychlí bez oken a obložená žlutými deskami, zdobenými mozaikou z jantarového skla navržený architekty Františkem Cubrem, Josefem Hrubým a Zdeňkem Pokorným. Prvním esem bylo to, že jako jedna z mála zemí měla ta naše svůj pavilon dokončený již v den otevření Světové výstavy 17. dubna 1958. Komunistické vedení nařídilo začít expozici úspěchy v těžbě uhlí, bezplatném školství a zdravotnictví. Nakonec však československému pavilonu dominovala témata v nichž se návštěvníci mohli kochat krásou gotických madon, moderních skleněných plastik, ale také současným československým nábytkem, textilem nebo porcelánem. Právě nábytek vytvořený týmem architekta Josefa Svobody dal zrodit dodnes populárnímu, čistě československému Bruselskému stylu. Tato estetika pak prakticky ovládla 60. léta.
Malé i velké okouzlil Trnkův Strom hraček a všechny uchvátil film Karla Zemana Vynález zkázy. (Nejúspěšnější československý film historie, který se během svého uvedení např. v New Yorku promítal současně v 96 kinech.) V Bruselu získal hlavní cenu na mezinárodní filmové přehlídce.
Na úspěchu se výrazně podílela restaurace s atraktivní gastronomií harmonicky sladěnou s Plzeňským Prazdrojem a Karlovarskou Becherovkou. Na absolutní senzaci si však návštěvníci našeho pavilonu museli ještě pár týdnů počkat. Zlatým hřebem československého pavilonu na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu se 26. května stalo multimediální představení nazvané Laterna magika. Toto první multimediální divadlo na světě kombinující živý jevištní projev s filmovým záznamem se díky své originalitě stalo hitem světové výstavy. Zvěst o prvním multimediálním divadle se rychle rozkřikla a u československého pavilonu stály až několikahodinové fronty lidí dychtících vidět na vlastní oči divadelní zázrak z Prahy. Přípravný výbor československé expozice pro plánovanou světovou výstavu v Bruselu rozhodl, že by pro kulturní síň našeho pavilonu měl vzniknout program kombinující propagační filmy s hudbou a divadlem. Po delším váhání tímto úkolem pověřili Alfréda Radoka, který si vymínil, že si bude moci sám vybrat spolupracovníky. Sestavil tým, se kterým vytvořil program Laterna magika, aniž by tušil, že zakládá soubor. Vedle architekta Josefa Svobody se jimi stali Miloš Forman jako scénárista, asistenti režie Vladimír Svitáček a Ján Roháč. Hudba a zvuk, jak jinak, demiurg Zdeněk Liška. Vtip multimediální show nazvané Laterna magika tkvěl v nebývale rafinovaném propojení hraných divadelních scén, tance, hudby, světelných efektů a pantomimy s filmovou projekcí. Hvězdou Radokova revuálního pásma Laterna magika byl i klavírista a zpěvák Jiří Šlitr. Většině z nich nebylo přes třicet let. Zrod tohoto dream teamu juniorů byl mimo jiné podpořen relativním nezájmem komunistické vrchnosti o výstavu v imperialistické cizině. Bruselský „non stop program“ byl pojat jako zábavný a srozumitelný program všem návštěvníkům, pásmo propagující krásy a úspěchy Československa, které si nekladlo ambice na filozoficky náročnou podívanou. Epochální představení Laterny magiky od dubna do října 1958 v Bruselu zhlédlo šest milionů okouzlených návštěvníků z „tábora imperialismu“. Ovšem v Praze na ÚV KSČ bylo zle. „Kde jsou zmínky o pionýru? Proč se v pavilonové restauraci podává kachna na pomerančích a ne se zelím? A proč, proboha, západní tisk píše v souvislosti s naší výstavou jen a jen o buržoazním uměním ovlivněné Laterně magice?“ Ještě před koncem Expa požádalo o hostování nebo o licenční provoz tohoto typu divadla čtrnáct států a její principy pak slavily úspěch i na dalších světových výstavách – v Montrealu v roce 1967 a v Ósace roku 1970. Brusel roku 1958 sňal z Československa nálepku temné země v područí Sovětského Svazu. Přítomný Jan Werich obzvlášť rád vzpomínal na dokořán otevřená ústa francouzské herečky Brigitte Bardotové. Americký filmový génius Walt Disney se na Laternu magiku přišel podívat a okamžitě chtěl vše koupit pro svůj Disneyland. Nevyšlo to. Tento světový úspěch významně přispěl k tomu, že náš pavilon získal v Bruselu v celkovém hodnocení vedle dalších třinácti ocenění i nejvyšší cenu – Zlatou hvězdu pro Československo.