1985: Pojďte bydlet na Lužiny!
Roku 1985 se Jihozápadní Město rozrostlo o další nové obyvatele. Od poloviny července totiž začalo zabydlování prvních 1 869 bytů na sídlišti Lužiny. Kronikář František Vlasák přitom poukazuje hlavně na architektonicky zajímavě řešené domy. Protože Lužiny leží v místech, kde bývá často větrno, jejich název by správně měl znít Na Větrné hůrce, podotýká s humorem.
Domy se tedy schoulily do zvláštních rondelů, které fungují jako větrolamy, dodává.
Noví obyvatelé sem proudí ze všech koutů republiky. Ne všichni jsou ale z nového bydlení nadšeni. Radost z toho, že budeme s rodinou bydlet v novém bytě, se začala kalit zbytečnými problémy. Například sháněním úchytek na elektrické hodiny, které by snad měly být samozřejmostí, stěžuje si jeden nájemník, jehož dopis kronika zmiňuje. Ještě větším problémem jsou ale výtahy. Ty nefungují hned ve 13 panelových domech, kde musejí nově příchozí všechny své věci stěhovat po schodech. Na vině je prý dodavatel, který nestihl odstranit závady. Stává se ovšem, že nájemníci na vlastní nebezpečí uvedou výtahy do chodu, a technici je pak musejí znovu vypínat, vysvětluje kronikář.
První obyvatelé Lužin to tedy nemají jednoduché, podle Františka Vlasáka ale zase tak docela ztraceni v pustině nejsou. Než bude dokončeno velké nákupní středisko, budou mít k dispozici dvě provizorní prodejny. Vše potřebné jim může nabídnout i sídliště Stodůlky, které je odtud pouze 10 minut cesty, píše v kronice. Ještě koncem roku zde mělo být dokončeno dalších 1 241 bytů, vše se ale nakonec odkládá.
Stavební práce mezitím pokračují i ve Stodůlkách, kde byl zbořen například někdejší hostinec U Bílého beránka. Až do roku 1983 byl kulturní památkou, kronikář Vlasák ale lituje zejména zničení mramorové desky, připomínající padlé revolucionáře z roku 1945. Pár let uplynulo od druhé světové války a už vše upadá v zapomnění, uvádí kronikář.
Lidem, hlavně těm mladším, podle něj chybí úcta, což dokládá i barbarským zničením starého topolu, který stával v bývalé Panské zahradě. Byl už hodně vykotlaný, děti z paneláků do něj proto nanosily kusy polystyrenu, který zde zanechali stavbaři, staré pneumatiky, kusy dřeva a zapálily to, popisuje. Oheň pak hořel jako svíce a zaměstnal dva vozy hasičů. Nešlo přitom o jediný případ. Děti ze sídliště zapálily i polystyrenové desky, které se nacházely spolu s balíky skelné vaty, térové lepenky a heraklitu poblíž nově budovaného kulturního domu. Ve čtvrtek 4. července k večeru si zde udělaly táborák, píše František Vlasák. Pět protipožárních sborů mělo co dělat při lokalizaci tohoto požáru. Ať se pak nikdo nediví, že taková mládež není mezi starousedlíky vítána. To zde nikdy nebývalo, dodává.