Moje barva červená a bílá
„Moje barva červená a bílá, dědictví mé – poctivost a síla!“ Jak prorocká byla slova Karla Havlíčka Borovského, hlavně pro slávisty. Samotná Slavie existuje od roku 1892. Před 124 roky, 21. ledna 1896, byl oficiálně založen fotbalový oddíl. A 6. ledna 1901, před 119 lety, slávistický hokej. SK Slavia je nejstarším českým fotbalovým klubem. Oficiální barvy jsou slovanské – červená a bílá. K nim je přidána červená pěticípá hvězda směřující hrotem dolů, která má symbolizovat naději i v čase nezdaru. Oficiálním dresem se stalo tričko s červenou a bílou polovinou, na které je hvězda. Bílá je čistota sportovní myšlenky a čestného boje, červená symbolem vloženého srdce do zápasů. Veselá nápadnost dvou odlišných sešívaných polovin symbolizuje soulad mezi vůlí a citem, nadšením a zklamáním, mezi sluncem a stínem.
Nejzářivější historická etapa fotbalové Slavie mezi lety 1932–1939 by se dala vyjádřit (skalní, prosím, omluvte zjednodušení a zkratku) třemi slovy a dvěma jmény Bican! Bican! Plánička! Za všechny statistiky o ligách, pohárech, mistrovstvích, bodech i zápasech snad stačí uvést, že srdce slávisty bilo v hrudi nejlepšího střelce světové fotbalové historie Pepi Bicana. Tisíc čtyři sta šedesát osm gólů. Slavia spolu se svým odvěkým rivalem Spartou jsou nejpopulárnějšími českými fotbalovými kluby. A o současnosti (leden 2020) snad ani netřeba hovořit. Stadion Slavie na Letné, vždy stojící proti stadionu Sparty, podlehl koncem války požáru. Přes jasnou válečnou škodu však nebyla Slavii poskytnuta sebemenší náhrada. Od té doby začalo jít všechno šejdrem. V roce 1951, 14 dní před úplným stavebním dokončením nové tribuny, která vyšla na (vypůjčených) skoro 7 milionů, přišlo magistrátní oznámení o změně plánů využití letenské pláně. Celkově tím vznikla Slavii škoda přes 16 milionů korun. Jako náhrada škody jí bylo vyplaceno půl milionu a příslib hřiště v Edenu. Hřiště s běžeckou dráhou a tribunou bylo nakonec předáno 24. září 1953. Po válce se do názvů sportovních klubů revolučně drali Partyzáni, Jiskry, Baníci, Lokomotivy, Rudé prapory (Vörös Lobogó J), Spartaky a Dynama. V roce 1949 byl klub přejmenován na Dynamo Slavia, za čtyři roky už jen Dynamo. Oblibu vnuceného názvu a věčnost tradičního jména demonstruje tehdejší vtip: „Píše se to Dynamo, ale vyslovuje Slávie!“ Stranou demontovaná Slávie se už skoro propadala do ligového suterénu. Až v březnu 1964 jakoby praskly partajní ledy. Dynamo je mrtvo, ať opět žije Slávie! Od té doby už to docela jde.
Nejsem fanoušek ani fotbalista. Ale v hloubi 60. let, byly mi tak 3–4 roky, mě každý týden vozil náklaďákem po modřanské pile řidič Středočeských dřevařských závodů – sám velký Pepi Bican. Já tenkrát nevěděl nic. Až dneska...