Přátelství – to nejcennější, co člověk může získat
Životní motto Jaroslava „Jestřába“ Foglara. Nejúspěšnější český autor literatury pro děti a mládež napsal šestadvacet knih. Teď už oslovuje čtvrtou generaci. S nadějí, že i zdánlivě slabý, otloukaný chlapec se může prosadit a zahanbit ty fyzicky silnější. A že i v době všeobecné nenávisti a zloby se mohou lidé chovat slušně. Tento idealizovaný vzor ale pro děti vždy hodně znamená. Ve třinácti mu sice maminka (kvůli nachlazení) skauta zakázala, ale roku 1924 už získal v oddílu Ohnivci svou přezdívku Jestřáb. Stal se zástupcem vůdce a rok na to už vedl na Sázavě svůj první tábor. Následně došlo ke sloučení s 2. oddílem, a tak se začala psát slavná historie pražské Dvojky pod Foglarovým vedením. V roce 1987 po 60 letech nepřetržitého vedení předal oddíl svému nástupci. Ve svých osmdesáti se stal nejstarším oddílovým vedoucím na světě. První povídka mu vyšla ve Skautu‑Junáku již v prosinci 1923. O deset let později tu publikoval na pokračování román Boj o první místo. Tehdy přišel s nápadem, jak ovlivnit i mládež, která nemá přístup ke skautingu. Tím se stal jeho nejvýznamnějším propagátorem. Pod hlavičkou vydavatelství Melantrich uskutečnil svou myšlenku dětského časopisu (skrze Mladého hlasatele) společně se zakládáním tzv. čtenářských klubů. Náměty pro jejich program čerpal především z prostředí skautingu. Svými knihami vracel dotyk „motýlích křídel“ který sám jako hoch pocítil na své tváři. Vtahoval mládež do světa nejdůležitějších hodnot – cti, pravdivosti a velkých věrných přátelství. Takovým světem pro něj byl skauting. Vyprávěl rytířské příběhy o věrnosti a vděčnosti, kterým rozuměli chlapci i dívky. Ve svých dílech používal téměř výhradně chlapecké postavy. Je to způsobeno především dříve běžným oddělením výchovy chlapců a děvčat a ideálem antické kalokagathie popularizované organizacemi typu Junák, Sokol apod. Hrdinou je většinou citlivý a čestný chlapec, nepochopen okolím i rodiči, někdy se zaplete s pochybnými kumpány a nakonec nachází naplnění svých potřeb v ušlechtilém přátelství ve skautském oddíle. Foglar, literární kritikou většinou zatracovaný a totalitním režimem po desetiletí zakazovaný se vedle vedení oddílu vždy věnoval spisovatelské a redaktorské práci. Za své největší životní dílo považoval příběhy Rychlých šípů. Jejich komiksové příběhy začaly vycházet 17. prosince 1938 jednou týdně na zadní straně časopisu Mladý hlasatel. Vytvořil vzdělávací, poučný, ale přitom vtipný a poutavý obrázkový seriál. Klub Rychlých šípů nikdy nebyl začleněn do žádné formální organizace mládeže. Mylně je tedy někdy tato pětice považována za skauty, jimiž nikdy nebyli. Nabádají k řádnému chování, pomáhání slabým a nemohoucím či vystupování proti bezpráví, dále vedou k zdravému životnímu stylu (sportování, nekouření) a ke klubové činnosti. Často varují své okolí před nebezpečným chováním. Patrná je i výchova k úctě a důvěře k zákonům a ke státním autoritám. Rychlé šípy, s vynucenými přestávkami v období nacismu a komunismu, vycházely od roku 1938 do roku 1989. Jsou hlavními postavami knižní trilogie Dobrodružství v temných uličkách: Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta. Záhada hlavolamu byla také zfilmována v TV seriálu z roku 1969. Známými rekvizitami z ní jsou záhadný hlavolam ježek v kleci, Tleskačovo létající kolo, temné uličky Stínadel, Vontové a tajemný a úchvatný Široko s Janem Třískou. Jaroslav Foglar zemřel 23. ledna 1999 v pražské Thomayerově nemocnici ve věku 91 let. V říjnu 2017 mu byla udělena medaile Za zásluhy (in memoriam). Ke 110. výročí narození Jaroslava Foglara vzniklo jeho první stálé muzeum v prostorách hradu Ledeč nad Sázavou.
„Za sto let ode dneška nebude záležet na tom, kolik peněz jsem měl v bance, v jakém domě jsem bydlel nebo v jakém autě jsem jezdil, avšak svět může být jiný, protože jsem byl důležitým v životě hochů.“