Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Herec a muzikant s vášní pro autobusy

Václav Kopta s Vojtou Záveským v komedii Lháři

Václav Kopta pochází ze slavné rodiny. Dědeček Josef Kopta byl spisovatel, otec Pavel Kopta byl textař, překladatel a divadelní scénárista a strýc Petr Kopta byl český básník, překladatel, textař a signatář Charty 77. Václav zdědil v genech uměleckého ducha. Je to výborný herec, muzikant a textař. Podílel se na několika muzikálech, spolupracuje s předními českými zpěváky a koncertuje. V poslední době u něho převládá herecká profese. Hraje v divácky úspěšném seriálu Gympl, od ledna začne natáčet pro Českou televizi nový sitkom a měl právě premiéru nového divadelního představení Lháři, kterou v lednu uvede KD Mlejn.

Když se podívám na výčet vašich profesí, která z nich vás baví nejvíce?

Dělám toho tolik, protože mě to baví a živí zároveň, ale kdybych měl říct, co mě baví nejvíc, tak je to v poslední době asi herectví, protože mám štěstí na krásné role a to je u herců vzácný životní úsek.

Vaši hereckou kariéru odstartoval film Sněženky a Machři. Jste taky tak romantický jako postava Radka, kterou jste ve filmu ztvárnil?

Sněženky a machři – to je moje požehnání a prokletí zároveň. Vždycky, když vidím toho anorektického blonďáčka, jak zoufale zápasí o přízeň krásné Mariky, mám pocit, že se dívám na někoho úplně cizího. A to bychom si s Radkem Převrátilem měli být sakra blízcí. Ale moje povaha je opravdu jiná než ta filmová. Jsem v zásadě veselý chlapec a radši lidi bavím, než abych je unavoval citáty slavných filozofů.

S vaší ženou Simonou Vrbickou jste se poznali už na konzervatoři. Teď spolu hrajete v představení Lháři, prý poprvé od školy. Jak se vám se ženou spolupracuje? A jak vám tato spolupráce ovlivnila soukromý život?

Se Simonou jsme tak dlouho, že mám někdy pocit, že se známe už z minulých životů,  takže nás nemohla „rozhodit“ ani spolupráce na Lhářích. Navíc je to báječná komedie a už na zkouškách jsme se bezvadně bavili. Jsme ve svých profesních životech každý jinde, a tak bylo fajn společně posnídat a vyrazit na zkoušku. A přiznám se, že se docela těším i na společné zájezdy, kterých jsme samostatně odjezdili spousty, ale spolu ještě žádné.

Máte dvě dcery, Janu a Františku. Zdědily umělecké nadání po rodičích a vůbec po předcích? Čemu se rády věnují?

Momentálně se rády věnují svému dospívání a průběžné tortuře svých rodičů. Jsou zkrátka v pubertě a jejich budoucnost se teprve začíná rýsovat, ale u obou je vliv předků už teď patrný. Rozhodně se ale s manželkou nechystáme je nějak výrazně ovlivňovat – život ukáže.

Jak nejradši relaxujete a kterým sportům se věnujete?

Ze sportů je to cyklistika a tenis, se kterým jsem se v téhle sezoně moc nepotkal, protože jsem měl poraněné vazy v koleni. Ptáte-li se na relax, pak je to jednoznačně sauna a plavby na naší lodi, kterou jsme si pořídili místo chalupy. Na tu nám už zkrátka
nezbýval čas.

Slyšela jsem o vaší zálibě v autobusech. Prý si děláte i řidičák na autobus. Je to pravda?

Ano, autobusy jsou mou celoživotní vášní, ale ten řidičák je pořád jen v rovině nesplněných snů. Čas – to je ten bídák, kvůli kterému ještě nesvírám volant svého milovaného RTO (slavný autobus československé výroby).

Představení Lháři jste zkoušeli v KD Mlejn. Jak se vám ve Mlejně líbí? Navštěvoval jste ho i před rekonstrukcí v dobách bigbeatové éry?

Mlejn jsem znal jen z vyprávění, protože jsem své muzikantské roky prožíval spíš v Malostranské besedě a Na Chmelnici. Můj dojem z něj je ale báječný. Atmosféra, vybavení, zázemí a vstřícnost všech zaměstnanců, to vše dělá ze Mlejna ohromné místo nabité pozitivní energií. Byla radost tu zkoušet a určitě se sem budeme rádi vracet.

Neplánujete tam v budoucnu třeba nějaký koncert?

Kulturní dům Mlejn skýtá spoustu možností, takže uvidíme...

Mluvili jsme o vašem novém představení Lháři. Proč byste ho našim čtenářům doporučil?

Protože je to skvělá komedie plná anglického, poněkud černého humoru. Má švih, eleganci, vkus a strhující tempo. Dalším důvodem, proč diváky na Lháře pozvat, je skvělé obsazení – za všechny bych jmenoval nestárnoucí Janu Šulcovou a z těch mladších svého kolegu na scéně i v uniformě londýnských Bobíků – Vojtu Záveského. O něm čtenáři jistě brzy uslyší, protože je
to velice talentovaný a pracovitý mládenec.

Jaké pracovní projekty vás čekají?

Pomalu se chýlí ke konci televizní seriál Gympl, ve kterém jsem skoro dva roky hrál školníka Kulicha. Na Vánoce by měl jít do kin film Jiřího Vejdělka Něžné vlny, ve kterém jsem si střihnul roli udavače – zelináře Ticháčka. A od ledna začínám natáčet nový seriál Kancl, kde mi režisér Milan Šteindler svěřil hlavní roli. Do toho píšu dva veliké muzikály a chystám CD s Luckou Bílou. Je toho hodně, ale na všechno se těším, protože si umím práce vážit. V naší branži může být všechno velice rychle jinak.

Žijete na pražské Hanspaulce, což je krásná čtvrť. Jak se vám líbí Praha 13?

Hanspaulku mám rád, žiju tu celý život, je to můj domov. Na Praze 13 se mi líbí, že má výbornou infrastrukturu, obchody, kina a zároveň hodně zeleně.

Máte nějaké vánoční přání?

Hlavně abych nezažil na Štědrý den takový nervák, jako strážníci Blunt a Gobel ve hře Lháři... Ostatně, pokud jste Lháře neviděli
na premiéře, přijďte se podívat 30. ledna – stojí to za to!

Co byste do nového roku popřál obyvatelům Prahy 13?

To, co přeji všem Pražanům – aby naše město rostlo do krásy a aby ti, kteří ho z naší vůle spravují, měli méně drzosti a více odvahy plnit své předvolební sliby!

Rozálie Víznerová