Přesně to bylo v úterý 9. prosince 1958. Jeho zakladatelé, Helena Philippová, Ivan Vyskočil, Jiří Suchý a Vladimír Vodička dali svému divadlu název podle uličky vedoucí z Anenského náměstí na nábřeží, ve které divadlo stojí a hraje dodnes. Jako první představení uvedli 9. prosince divadelní leporelo, dnes řekněme, muzikál, Kdyby tisíc klarinetů. V r. 1959 se k souboru divadla připojil Ladislav Fialka a tak činohra s pantomimou vedle sebe existovaly až do jeho úmrtí v r. 1991. Počátkem 60. let, s režisérem Janem Grossmanem a s kulisákem, později dramaturgem a dramatikem Václavem Havlem, začalo divadlo rozvíjet českou podobu absurdního divadla. Havlovy hry Zahradní slavnost a Vyrozumění, Jarryho Král Ubu, či Kafkův Proces byly tituly, které slavily úspěch i v zahraničí. V 70. a 80. letech se Divadlo Na zábradlí stalo útočištěm některých filmových režisérů české nové vlny, kterým byla znemožněna filmová práce. Byl to především Evald Schorm, který tu od r. 1976 vytvořil řadu vynikajících až kultovních inscenací. V letech devadesátých pak zanechal hlubokou stopu jeden z nejtalentovanějších režisérů svébytné imaginace, Petr Lébl. Po jeho tragické smrti přichází dramatik a režisér J. A. Pitínský a Jiří Ornest. Divadlo Na zábradlí prostě mělo na kumštýře 50 let kliku.
