Palác služeb a dům obuvi firmy Baťa
Od konce devatenáctého století, kdy začal Tomáš Baťa se svým bratrem šít boty ve Zlíně, už začala být síť poboček tak silná, že si žádala mít svůj obchodní chrám právě v centru Prahy. Autorem tohoto funkcionalistického pokladu se stal architekt Ludvík Kysela. První dům služby zákazníkům a zároveň sídlo pražské kanceláře firmy Baťa vyrostlo na jižním konci Václavského náměstí. Pozemek zakoupil Baťa již v říjnu 1927 za 7 milionů korun. Dům „prostoru, vzduchu a světla“ z železobetonové konstrukce a skla, měl umožnit dokonalý přehled a čistotu, spojit účelnost s pohodlím, poskytnout prostor k pohybu i k dýchání. Důležitou součástí novostavby byla pasáž – „průsmyk velkoměsta“. Pečlivé studium, ale i sledování frekvence obyvatel, umožnilo maximálně zefektivnit obchodní možnosti nové pasáže.
Ke vstupu lákala informační služba, fontánka s pitnou vodou, veřejný telefon, automatický rozdavač chleba zdarma či prodejní automaty krémů. Stavba má celkem deset podlaží, z toho dvě podzemní a osm nadzemních. Obě fasády tvoří skleněnou stěnu, která odráží světlo i okolní architekturu, parapety v noci působí jako světelné pruhy. Zářící dům působí efektně a osvětluje celý jižní konec náměstí – aby ne, spotřebovaly se asi 4 tisíce žárovek. Loga Baťa na vrcholech obou fasád byla zhotovena z bíle lakovaného plechu a původně lemována neonovými trubicemi. Ve výkladech se prý uplatnila největší skleněná tabule v republice o rozměrech 6,50x6 m. Návrh výmalby vypracoval architekt Josef Gočár.
Barevného sjednocení interiéru docílil použitím několika odstínů malby – na ozářené stěny tmavší a na stinné naopak světlejší. Podlahy jsou v prodejnách pokryty kobercem šedivé barvy. Celý dům se za přítomnosti Tomáše Bati otevřel veřejnosti ve středu 4. prosince roku 1929, krátce po poledni. Denní návštěvnost v těch letech činila zhruba 7 000 osob. V roce 1933 se inovovalo osvětlení firemního loga na stře še domu. Tři metry vysoká písmena se sodíkovými reflektory na okraji střechy byla nahrazena neonovou reklamou. Nový a nečekaný světelný efekt kontrastu nápisu na temně modrém nebi vyvolával údiv. A prodavačky? Nosily speciální stejnokroje a ovládaly cizí jazyky. V přízemí domu se nacházela nabídka drobného zboží, punčoch a ponožek a také jejich správkárna.
Kolemjdoucí byli fascinováni zručností dívek při práci s moderními stroji a téměř ucpávali pasáž. A všechno se odehrávalo dle slavného hesla firmy: „Náš zákazník, náš pán.“