Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Péče o seniory – doma nebo v seniorském zařízení?

„Dobrý den, paní doktorko. Máme starou babičku, která už neslyší. Naštěstí bydlí ve vedlejší ulici. Všichni se moc snažíme za ní často chodit a hodně jí pomáhat. Nejstarší dcera se dokonce rozhodla studovat VŠ dálkově, aby se mohla babičce věnovat pravidelně dvakrát týdně celé dopoledne, zároveň jí vyřizuje nová naslouchátka, zajištění dopisů na poště, úklid, hygienu, pedikúru atd. Dceru zároveň obdivuji a zároveň se o ní trochu bojím, aby toho na ní nebylo moc. I ostatní členové rodiny se hodně babičce věnují. Syn jí vozí po hřbitovech nebo po nákupech, jak si babička přeje. My s manželkou jsme u babičky také téměř denně. Máme babičku moc rádi, ale péče o ní je pro celou rodinu hodně náročná.“
„Dobrý den. Mám dlouhé roky roztroušenou sklerózu a jsem v invalidním důchodu. Manžel má nechodící starou maminku, která odmítá pečovatelky a vyžaduje pouze intenzivní péči svého syna. Manžel ještě pracuje, přesto několikrát denně běhá k babičce, kdy ona stále volá, protože jí např. jen spadl časopis nebo také občas zapomene, že u ní syn před chvílí byl. Manžel je uštvaný, já zklamaná. Vlastně jsem přišla o manžela a kromě toho, že bych také někdy potřebovala pomoci, tak bych s ním chtěla i trávit nějaký čas.“
„Dobrý den. Naše babička se razantně náhle zhoršila. Přestala úplně chodit i mluvit. Byla hospitalizovaná, pak jí převedli do LDN a tam odtud se podařil převod do Domova seniorů se specializací na fyzioterapii a práci s pamětí v místě bydliště. Děda tam za ní chodí obden, nosí jí různé dobrůtky a také jí donesl malovátka a parfém. Odborná péče je tam tak dokonalá, že babička už ušla sama cestu až ke dveřím a zatelefonovala bývalým kolegům. Její zlepšení je tak razantní, že by na Vánoce mohla jít třeba na dva dny domů. Nikdo ani ona už jsme nedoufali, že by se to ještě mohlo stát.“


Dobrý den. Ano, všichni jednou zestárneme a nebudeme samostatně zvládat každodenní péči sami o sebe. A budeme rádi za jakoukoli pomoc. Někteří senioři jsou doma sami opuštění, jiní mají štěstí, že jejich blízcí jsou jim nablízku. Někdy snaha pomoci je ale pro pečující osoby tak nadhraniční zátěž, že se dostávají do nekonečného bludného kruhu a sami selhávají. Není to většinou pomoc na pár měsíců, ale většinou na spoustu let. Blízcí často s velkým odhodláním začnou, ale málokdy vydrží v plném tempu bez újmy síly. Je proto nejlepší kombinovat péči rodinných příslušníků s odbornou pomocí. Varianty jsou různé – za prvé kombinace domova seniorů s pravidelnými návštěvami blízkých nebo druhá možnost – domácí péče při zajištění pečovatelky, fyzioterapeuta, donášky obědů a dalších sociálních služeb v místě bydliště. V Praze 13 vynikajícím způsobem funguje třetí možná varianta – Denní stacionář pro seniory v Lukáši, který nabízí přihlášeným seniorům dopravu ráno do svého zařízení a odpoledne zpět domů. Jde o místo, kde se mohou senioři setkávat s vrstevníky, mají tam program, mohou klidně společně sledovat svůj oblíbený televizní seriál, je pro ně připravený teplý oběd, mohou využít služby koupání či pedikúry. Nejsou sami, ale přitom jim zůstává jejich domácí zázemí.
Mysleme na své staroušky a nenechávejme je samotné. Zároveň ale mysleme i sami na sebe a neupisujme se ke každodenní výhradní péči. Mohl by nám snadno dojít dech, a pak bychom potřebovali pomoci my sami a naše babičky i dědečkové by zůstali bez pomoci. I v péči o naše starší příbuzné se může dostavit pocit vyhoření. Jde o únavu, ztrátu zájmu, pocit vyčerpání, kdy pečující dlouhodobě dává a bez možnosti úlevy nebo odpočinku ztrácí síly. Není tedy v pečujícím procesu k odsouzení rozdělit úkoly, věnovat se i sobě, dopřát si odpočinek, využít všech kombinačních možností. Stejně jako u všeho platí – málo a moc škodí.

Přeji všem čtenářům časopisu STOP, aby si užili hezké chvilky se svými staroušky, ale dopřáli si čas i na sebe ☺.

PhDr. Hana Jenčová, klinický psycholog,
602 805 633, hanajencova@seznam.cz, www.jencova.cz