Krteň a královnina cesta
Krteň a královnina cesta
V zářijovém čísle jsme vás pozvali do kempu Drusus v Třebonicích na výstavu „300 let historie statku č.4 v Třebonicích“. Zmínili jsme se také o historii krteňského kostela. A protože jsme slíbili, že se o zajímavých tématech zmíníme i na našich stránkách, máme tady další povídání s autorkou výstavy, paní Magdalénou Staňkovou.
Kostelík se hřbitovem na Krtni je bohužel veřejnosti uzavřen a jen jednou ročně, a to v červnu, se zde slouží slavnostní poutní mše. Na hřbitově jsou pochováváni občané z Třebonic, Jinočan, Chrášťan a Chab, kteří tvořili bývalou farnost, je tam také rodinná hrobka Staňkových.
Je známo, jak vznikl název Krteň?
Mohl vzniknout podle Slovany uctívaného Krta, jednoho z předních západoslovanských božstev, boha slunce, vítěze nad zimou a dárce nové úrody (podle K. J. Erbena). Kostel na osamělé vyvýšenině připomíná podobné stavby stojící na dávných pohanských svatyních či mohylách, např. v blízkých Dušníkách. Pod kostelem bývalo jezírko, za starodávna význačné kultovní místo, kde podle pověsti působil velký čaroděj a rybníček uzdravoval. Bývala tady i zázračná studánka. Také se vypráví, že byl kostel spojen tajnou podzemní chodbou s farou v nedalekém Ořechu. Věž ořešského kostela je vidět od Krtně přes pole.
Kostel sv. Jana a Pavla byl postaven ve 13. století. Jeho podoba se ale měnila.
Kostel byl roku 1890 přestavěn a upraven pseudorománsky. Uvnitř, na zdi nad oltářem, se dochovaly unikátní románské fresky z 13. století. Kostel byl už v 18. století třikrát vykraden, v roce 1725 prý odnesli celý zvon, v 90. letech minulého století si zloději odnesli dokonce varhany i stůl, takže uvnitř zůstaly jen fresky a kostelní lavice. O bývalé výzdobě píše biskup dr. A. Podlaha: „Dříve stávaly tu pěkné oltáře barokní, dřevěné pozlacené sochy svatých s vyšívanými obleky a šperky i obrazy malované na plátnech. Nejcennější je však freska z doby Karla IV. Podle farní kroniky ji v r. 1890 objevil farář Ottman z Ořechu. Protože si nebyl zcela jist tím, co vidí, zakryl ji látkovou tapetou, aby se nepoškodila.“ Tapetu odstranili stavbaři až v r. 1951 při opravách kostela a zavolali památkáře a restaurátory. Zjistili, že nalezená freska pocházela z dílny některého z umělců Karla IV., kteří vyzdobili nedaleký Karlštejn. Fresku zčernalou v dolní části (zřejmě od požáru) zrestauroval akademický malíř Miroslav Terš.
Ten také vysvětlil význam jednotlivých vyobrazení.
Podle něj jsou malby na východní stěně presbytáře rozvrženy do tří horizontálních pásů oddělených ornamentálními pruhy a obsahují celkem 4 obrazy. První z nich představuje Křest Kristův v Jordánu. Pod ním je namalováno Obětování v chrámu. Další výjev zobrazuje Josefův sen, ve kterém mu anděl přikazuje, aby šel do Egypta. Čtvrtý z obrazů je Ecclesia doctans (Církev učitelka). Zobrazuje patrně Krista v dlouhém rouchu s korunou na hlavě obklopenou svatozáří mezi čtyřmi evangelisty. Před opravou střechy a fasády v r.1998, provedenou radnicí Prahy 13, do kostela poškozenou střechou zatékalo a déšť vzácné fresky ohrožoval. Fresky se nám podařilo s laskavým svolením fary ve Stodůlkách vyfotografovat a fotografie jsou k vidění na výstavě v Třebonicích.
Minule jste zmínila, že ke Krtni se váže také zajímavá pověst.
Roku 1371 ležel král Karel IV. na svém hradě Karlštejně zachvácen zlou nemocí (patrně šlo o otravu) a lékaři mu nedokázali pomoci. Dokonce pochybovali o jeho uzdravení. Královna Eliška se proto vydala pěšky z Karlštejna na Pražský hrad ke hrobu sv. Zikmunda, aby tam obětovala osm misek ryzího zlata a vroucí prosby za ztracené zdraví milovaného chotě. Obětované zlato bylo určeno na zhotovení relikviářové bysty sv. Zikmunda. Na zpáteční cestě, když na Krtni unavená odpočívala, obdržela Eliška radostnou zprávu, že se Karel uzdravil. Z vděčnosti Bohu kapli krteňskou obdařila důchody, a tím se stala její druhou zakladatelkou. Bylo to právě v den mučedníků Jana a Pavla (26. 6.), a proto ho věnovala ke cti těchto světců.
Pro zájemce o výlet máme na výstavě mapku s podrobným popisem trasy Královniny cesty. Ta vede od Krtně kolem Jinočan a Zbuzan na Dobříč, odtud kolem zatopeného lomu Mexiko do vesnice Kuchař a přes Mořinu až k hradu Karlštejn.
Příště si budeme povídat s babičkou Staňkovou o době, kdy její rodina, než jim byl majetek zabaven, hospodařila na statku v Třebonicích.