Životní partner našich dospělých dětí
„Dobrý den, paní doktorko. Vždy jsem měla výborný vztah s oběma rodiči, i když jsou rozvedení. Táta má novou přítelkyni, máma žije jen pro nás – mě, moji dceru a bráchu. Já mám pětiletou dceru z předchozího vztahu, který mi nevyšel. Oba rodiče mi moc pomohli těžkou situaci překonat a s dcerou mají moc hezký vztah. Dva roky jsem byla sama. Nyní mám nového přítele, je rozvedený, má stejně starou dceru, o kterou se o víkendech stará. Jsem šťastná. Bydlí s námi, finančně mi hodně pomáhá, jezdíme na výlety, byli jsme společně s oběma dcerami u moře. Táta mi to přeje, máma se mnou nemluví, přítele nesnáší. Podle ní mě jen využívá.“ „Dobrý den. Máme dvě dospělé dcery. Jedna studuje VŠ, je veselá, kamarádská, aktivní, bydlí s námi. Druhá na VŠ jít nechtěla, stále mění pracovní místa, má několik let stálý vztah s chlapcem, který se nám nelíbí a od té doby k nám také málo jezdí (bydlí u jeho matky). Myslíme si, že její přítel ji proti nám navádí. Bojíme se o ni.“
Partnerské vztahy našich dospělých dětí můžou být velmi hezkým rozšířením celé rodiny o další členy, ale stejně tak velkým trápením na obou stranách. Nezapomeňme, že partner, kterého si naše dospělé dítě vybralo, přichází z jiných rodinných poměrů, kde byli zvyklí žít jinak. Jinak nemusí hned znamenat špatně. I když to všichni zúčastnění mohou myslet jak nejlépe umí, úhly pohledu jsou dva a mohou být velmi odlišné.
Rodiče byli celý život zvyklí své děti vést životem, učit je novým věcem a ukazovat jim, jak se různé věci dělají správně. Je pro ně velmi těžké předat jim zodpovědnost za jejich další život a jen přihlížet.
Přesto je pro ně nejmoudřejší postoj:
- odpovídat jen na položené otázky
- dávat jen vyžádané rady
- místo kritiky zkusit raději jen pojmenovat vlastní postoj (např. místo je to určitě opilec raději říci mám pocit, ev. strach, že moc pije) Dospělé děti by obvykle všechno konečně dělaly samy a po svém, přesto je moudré vyslechnout názor rodičů a dalších zkušenějších lidí ve svém okolí a nekompromisně se vyhnout těmto rizikovým vztahům:
- nekontrolovaný vztah k alkoholu, drogám a hazardním hrám
- delší absenci pracovního zařazení, ev. časté střídání pracovních míst
- absenci příjmů nebo dluhy
- nepřiměřenou žárlivost
- citovou manipulaci
- nevyřešené předchozí nebo dokonce souběžné vztahy
Komplikací ve vztahu rodičů a dospělých dětí může být i častost setkávání se a to v obou extrémech – nepřiměřená závislost z jedné nebo druhé strany (není třeba se vídat obden) stejně jako omezený kontakt na minimum (nezájem). Pro obě strany platí nejcennější pravidlo - zkusme spolupracovat, mluvit spolu a spoluvytvářet pravidla a aktivity, ve kterých se všichni budou cítit dobře. Jde o společný život jedné velké rodiny. Ten je nám všem životním zázemím a je-li nám v něm hezky, mnohem lépe se nám žije všem.
V komplikujících se případech je dobře co nejdříve vyhledat odborníka, než se naše vzájemné vztahy nenávratně naruší.
Všem čtenářům časopisu STOP přeji klidný a spokojený mezigenerační rodinný život.