Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Šťastné děti

„Dobrý den, paní doktorko. Jsem rozvedená a mám šestiletého syna. Pomáhá mi s ním maminka. Seznámila jsem se nyní s milým mužem, ale bojím se ho přivést domů a představit ho synovi. Když by to nevyšlo, bylo by to pro něj další zklamání. Už tak si vyčítám, že jsem se rozvedla, ale jeho otec pil. Mám právo na nový vztah, když mám malé dítě?“
„Dobrý den, neplánovaně jsem otěhotněla, budoucí otec dítěte s námi nechtěl být. Moc jsem se snažila synovi přivést domů muže, který by mu byl tátou. Asi jsem i spěchala. Kdokoli byl trochu vhodný, hned s námi bydlel a kluk mu hned říkal „tati“. Všichni tito muži ale udělali jen spoustu dluhů a jen si ode mne půjčovali peníze, které mi nikdy nevrátili. Cítím, že jsem selhala a nedokázala svému synovi zajistit celou rodinu.“
„Dobrý den, je mi třicet šest let, jsem schopná a samostatná žena. Vystudovala jsem prestižní školy v zahraničí a mám atraktivní dobře placenou práci, která mě baví. Vztahy s muži se snažím příliš neprožívat, nemám čas na zklamání. Vázat se asi nechci, zbytečně se člověk musí přizpůsobovat. Dítě určitě chci, ale sama. Dokážu se o něho postarat. Práci přeruším jen na šest týdnů, pak bude mít chůvu. Určitě na tom budu líp než moje rozvedené kamarádky.“
„Dobrý den, jsem vdaná deset let, máme dvě dcery osm a pět let a ještě bychom jedno dítě chtěli. Přesněji muž by chtěl. Já jsem vystudovala VŠ, ale nikdy jsem nepracovala. Starám se o děti, mají všechno. My se s mužem snažíme uskromnit, ale ony mají kvalitní kroužky, kvalitní zájmy, kvalitní výukové hračky a já po nocích sleduji zdarma webináře Nevýchova a čtu hodně psychologických knížek o výchově dětí, abych nic neudělala špatně. Mým hlavním cílem je věnovat všechnu energii i finance dětem.“


Ano, všichni, kdo máme děti, se moc snažíme, aby z nich vyrostli šťastní a vyrovnaní lidé. Všichni děláme i chyby a všem nám život přináší do cesty různé překážky. A přesně tak to budou mít v životě i naše děti. Nikdo nemá totiž život dokonalý a bez poskvrnky. Šťastné děti ale nevyrůstají z těch, které mají drahé kvalitní kroužky a odbornou výchovu, ani z obětování vlastního života dítěti, ani ze spousty „náhradních“ tatínků a ani chůva s maminkou manažerkou bez tatínka není model, který vede ke štěstí.
Šťastné děti potřebují mámu a tátu, kteří je především mají rádi, vzájemně se dokážou dohodnout a mají čas na společnou činnost s dětmi, ale i pro sebe, dají dětem dostatek volnosti, ale zároveň jasné hranice a pozitivně je provází životem.
Naše děti, ať chceme nebo nechceme, jsou naším odrazem. Jak my rodiče jako lidi se vyrovnáváme s denními komplikacemi i radostmi, to z velké míry určuje chování našich dětí. Ne to, co jim říkáme, že je správné, ale to, jak my sami žijeme.
Každý jsme někdy v životě byli na dně. I ony budou tyto situace někdy muset řešit. Když je v dětství zprostředkovaně zažijí, „nasáknou“ vzorce, jak s nimi zacházet. Naše děti vnímají jestli nadáváme, stěžujeme si, zoufáme si, hledáme pomoc zvenčí, pesimisticky se uzavíráme do sebe a nebo se znovu nadechneme a hledáme nová řešení, jdeme spokojenému životu naproti a dovolíme sami sobě být šťastní.
Šťastné děti nemají nejbohatší, nejvzdělanější ani nejvíce pečující rodiče, ale rodiče, kteří jsou sami spokojení a vedou vlastním příkladem do spokojeného a šťastného života svoje děti s sebou.
Všem čtenářům časopisu STOP přeji – i když upadneme, zase se zvedněme. Život je hezký, když ho tak budeme vnímat. A budeme šťastní my sami i naše děti….

Hana Jenčová, klinický psycholog,
tel. 602 805 633, hanajencova@seznam.cz, www. jencova.cz