Zlatá éra SEdmi MAlých FORem
Divadlo Semafor bylo založeno skupinou divadelníků a hudebníků kolem Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Jeho název je akronym odvozený od slov SEdm MAlých FORem. V pátek 30. října 1959 byla v nynějším Činoherním klubu uvedena premiéra hry Člověk z půdy, kde v hlavní roli alternovali hostující Miroslav Horníček, Miloš Kopecký později František Filipovský a prakticky přes noc vzniká hudební a divadelní fenomén. Poprvé tu zazněly budoucí hity Pramínek vlasů i Včera neděle byla. Členy divadla jsou např. Waldemar Matuška, Karel Štědrý, Pavlína Filipovská. Jiří Šlitr zůstává externím členem a skládá drtivou většinu hudebního materiálu. V roce 1960 následovalo pásmo písniček Zuzana je sama doma a členkou divadla se stala Eva Pilarová. Záhy bylo jasné, že se nové divadlo stává módním fenoménem mladé generace. Semafor počátkem 60. let nastartoval zakládání divadel malých forem v Československu. Kritika vyčítala divadlu slabou angažovanost, ale díky široké popularitě se neodvážila činnost zakázat. Tak bylo úřady v roce 1961 jeho sídlo v ulici Ve Smečkách prohlášeno za nevyhovující. Až o tři roky později, po vystřídání 14 působišť, zakotvil Semafor v bývalém divadle Oldřicha Nového v pasáži Alfa u Františkánské zahrady. Na jaře 1962 odešel ze Semaforu Miroslav Horníček, Eva Pilarová, Waldemar Matuška a Karel Štědrý, neboť Jiří Suchý měl představu komornějšího a autorského divadla. Poprvé tu vystoupila zpěvačka Hana Hegerová. V této sezóně se konala premiéra nejúspěšnějšího semaforského představení období tzv. zlaté éry – kabaretu Jonáš a tingltangl, ve kterém vedle Jiřího Suchého poprvé na jevišti účinkoval skladatel a klavírista Jiří Šlitr. V březnu 1963 bylo poprvé uvedeno písničkové pásmo s názvem Zuzana není pro nikoho doma, které zviditelnilo především Karla Gotta a Milana Drobného. Písně Oči sněhem zaváté a Motýl z tohoto představení se umístily na prvních dvou místech ankety Zlatý slavík za rok 1963 a nejpopulárnějším zpěvákem roku se poprvé stal Karel Gott. Rok nato se vrací Eva Pilarová, Matuška se Štědrým a společně s Hanou Hegerovou, Karlem Gottem a Semaforem točí filmový muzikál Kdyby tisíc klarinetů. Přichází Eva Olmerová i neznámá Naďa Urbánková. V další sezóně do nově založeného divadla Apolo odchází Gott, Kahovcová, Štaidl, Přenosilová a Filipovská. Divadlu tak chyběly pěvecké osobnosti a autorská dvojice Suchý – Šlitr od druhé poloviny 60. let už téměř neprodukovala populární hity. Vkus mladé generace se posunul k beatové hudební produkci. Dvojice se v roce 1966 dočasně rozdělila a nabídla publiku samostatné recitály. V roce 1967 se objevila další dvojice – Jiří Grossmann a Miloslav Šimek. Jejich tvorba byla více povídková a humor méně intelektuální. Nejvýznamnější představení této dvojice se staly Návštěvní dny. Kolem této dvojice se vytvořila samostatná umělecká skupina, která byla nezávislá na kolektivu vedeném Jiřím Suchým. Obě skupiny od té doby hrály v divadle paralelně a vznikaly mezi nimi názorové třenice ohledně dalšího uměleckého směřování. Přesto, že došlo navenek k rozkolu mezi Suchým a Šlitrem, dvojice profesně zůstala spojená a osobní spory srovnali během zájezdu do Německa v roce 1968. Právě tehdy se dle Jiřího Suchého stali opravdu blízkými přáteli. Po osudovém srpnu 1968 se Semafor stal i politickou scénou. Oba Jiří podepsali petici Ludvíka Vaculíka 2000 slov. Novými členy divadla se stali Miluška Voborníková, Luděk Nekuda, Petra Černocká a Eva Olmerová přes někdejší zákaz dostává větší prostor. V pátek 26. prosince 1969 přišla rána, která zaskočila celou republiku. V ateliéru na Václavském náměstí byl nalezen mrtvý Jiří Šlitr. Příčinou úmrtí byl unikající svítiplyn z kamen, kterými si přitápěl. Odchodem Jiřího Šlitra tak končí zlatá éra divadla Semafor.