Povodeň v Praze v únoru 1784
Koncem zimy 2003–4 vylovili potápěči u Karlova mostu torzo sochy anděla, chybějící část sousoší sv. Václava, která odpočívala pod hladinou od poškození mostu při katastrofální povodni po výjimečné chladné zimě koncem února 1784. Ta vzhledem k množství a ničivé síle ledových ker předčila i tu z roku 2002. Dodnes zůstává největší zimní povodní na Vltavě v Praze. Předcházela ji tehdy velmi tuhá a sněžná zima. Na většině evropských řek se vytvořil led silný 60 až 120 cm. Dne 23. února začala po dlouhém období tuhých mrazů obleva. Následující dny při zatažené obloze s průměrnými denními teplotami od 3 do 8 °C přinesl silný západní vítr intenzivní déšť, který velmi rychle zlikvidoval dosavadní mohutnou sněhovou pokrývku. Ta byla v nižších a středních polohách na většině území zřejmě vyšší než 50 cm, přičemž se z větší části patrně jednalo o starý a ulehlý sníh s vysokou vodní hodnotou a jen zčásti sníh relativně čerstvý. Vzhledem k trvalým mrazům zůstala půda hluboce zamrzlá a tlustý led na všech tocích se stal za povodně příčinou ledových zácp. Např. v Písku se uvádí dosažená výška vody 469 cm nad normálem společně s metr silnými krami, které spolu s dřívím zatarasily vodě průchod a prorazily kamenný most. V Plzni ledová zácpa utrhla všechny dřevěné mosty a vše tak zaplavila, že dvě dolní předměstí stála ve vodě a lidé museli prchat na střechy. Přišla navíc tak rychle, že obyvatelé, vzdálení 100 kroků od hradeb nestačili dostihnout městskou bránu. V Praze 28. února ve dvě hodiny již voda vytápěla domy u řeky a ve čtyři dosáhla rohu Husovy a Řetězové. K porušení Kamenného (dnes Karlova) mostu došlo ráno okolo šesté. Tehdy se zároveň do vody zřítila strážnice s vojáky. Následujícího dne klesla teplota pod nulu, došlo k poklesu hladiny o 3 lokte a z již poškozeného Karlova mostu spadla ona v únoru 2004 nalezená plastika anděla. Podle klementinských pozorování byla Vltava ráno 1. března znovu na 1 palec zamrzlá a voda klesala dál. Povodeň v Praze byla sice krátká, ale intenzivní. Bylo zatopeno území od Zbraslavi přes Braník, Podolí, Podskalí, vltavské pobřeží až po Křemencovu a Karoliny Světlé a Kamenný most. Voda končila ve Starém Městě na rohu Betlémského náměstí a Husovy ulice. Ta byla pod vodou celá a Karlovou z jedné a Platnéřskou z druhé strany se dostala až na Malé náměstí. Staroměstské náměstí zůstalo sice nedotčeno, ale zatopené bylo celé Židovské Město až k rohu Kozí a Dlouhé a na 3 lokty vysoko omývala hřbitovní zeď u sv. Haštala. Předmostí Karlova mostu bylo nezatopené jen po kostel sv. Salvátora a přístup od Starého Města byl proto odříznutý. Na malostranském břehu byla zatopená velká část Újezdu, okolí Johanitského špitálu, celá Kampa, kde úroveň hladiny ukazuje značka povodně vedle Karlova mostu na domě U obrázku Panny Marie. Karlův most byl částečně protržen, podemlet byl 6. pilíř a poškozeno 5 pilířů a 3 oblouky. Pod vodou byla i ulice Anny Letenské a bývalá Jezuitská zahrada stojící v místech dnešní Strakovy akademie. Zaplaveno bylo Špitálské pole v Karlíně až po Žižkov, Libeň a zahradu Trojského zámku. Situace v Praze hrozila humanitární katastrofou. Ve Starém Městě byly totiž z provozu vyřazeny všechny mlýny a pekárny, obyvatelé trpěli nedostatkem palivového dříví, které bylo odplaveno. Stržení Novomlýnského jezu a následující velmi suché léto pak umožnilo ještě téhož roku opravu Karlova mostu, kdy během opravy vystoupily díky nízkému stavu řeky v plné formě dokonce i pilíře Juditina mostu. Povodeň z roku 1784 byla v tehdejší době pociťována nejen v Praze, ale i v Německu jako mimořádná katastrofa nemající pamětníka. Vzdělaný František Martin Pelcl dokonce tvrdí, že byla tou největší povodní od roku 1342.