Příběhy by neměly mizet beze stopy
Koncem června byla v galerii Ludmila zahájena výstava s názvem 300 let historie statku č. 4 v Třebonicích. Několik otázek jsme položili autorce výstavy Magdaléně Staňkové.
Co vás přivedlo k myšlence tuto výstavu realizovat?
Do Třebonic jsem začala jezdit před 11 lety, kdy jsem se seznámila se svým mužem Davidem a kemp Drusus fungoval teprve čtvrtým rokem. Od jeho babičky Milady a otce Jiřího jsem se postupně dovídala zajímavou historii zdejšího statku a rodiny Staňkových. Příběh tohoto místa a osudy rodiny mi připadaly hodně zajímavé i dramatické. Když jsem se přivdala do rodiny a přivedla na svět své dvě děti, stala jsem se tak i já součástí tohoto příběhu. Pocítila jsem potřebu jej zaznamenat, aby nezmizel beze stopy, pro své potomky i hosty kempu, kteří se o historii místa zajímají.
Jak dlouho vám trvala příprava výstavy?
Výstavu jsem připravovala asi půl roku. V zimě jsem začala shromažďovat textové materiály a fotografie, a hlavně zpovídat manželovu babičku, která zde na statku žila, než jim komunisté majetek zabavili a rodinu vystěhovali. Sháněla jsem také informace o historii krteňského kostela, navštívila jsem pana faráře Bendu z Ořecha a domluvila fotografování vzácných fresek v zavřeném kostele. Texty jsem nechala přeložit do angličtiny a vše pak graficky zpracovala a vytiskla. Realizace výstavy pro mě znamenala především mnoho hodin strávených u počítače, což bylo s dvěma malými dětmi někdy velmi obtížné.
Výstava je o třistaleté historii statku č. 4 v Třebonicích, z jaké doby je tedy první záznam o jeho majitelích?
Z roku 1711. Se svolením břevnovského opata Othmara byl přepuštěn grunt ve vsi Střebonicích Janu Wacinovi ze statku Hrdly. V roce 1717 od něj třebonický selský statek s pozemky koupil (opět se svolením břevnovského opata) rychtář a šenkýř v Třebonicích Pavelka Pavel (1665 - 1754). Rod Pavelků pak hospodařil na statku po několik generací až do roku 1905, kdy se jedna ze čtyř dcer Josefa Pavelky Anna vdala za Františka Staňka z Nučic a převzali statek s hospodářstvím. Zde začíná dosti dramatická historie rodiny Staňkových.
V čem je historie rodiny dramatická?
V roce 1927 došlo v rodině k velkému neštěstí. Po úmrtí druhého sed-miletého syna Jiříčka v r. 1922 zemřela v únoru 1927 také Anna Staňková. Když byla na cestě do nemocnice za starším synem Josefem, nešťastnou náhodou se v zatáčce k Řeporyjím prý splašili koně u kočáru a Anna ze strachu za jízdy z kočáru vyskočila. Syn Josef, který ležel v nemocnici se slepým střevem, zemřel v květnu téhož roku. Vdovec František Staněk zůstal na statku sám se svým nejmladším, tehdy tříletým, synem Jiřím. Po smrti Anny hledal František hospodyni pro syna i hospodářství. Našel si kuchařku z fary v Ořechu, kam chodil do kostela. S Marií Novotnou se oženil v roce 1934. Byla nejen výbornou kuchařkou, ale i pořádnou hospodyní, malý Jiříček však svou macechu rád neměl.
Co zajímavého se ještě dozvíme na výstavě kromě historie statku a rodiny Staňkových?
Výstava začíná chronologickým přehledem historie statku rodiny a kempu od r. 1711 až do současnosti, pokračuje textem o spisovateli J. Š. Baarovi, který se s rodinou Staňkových v době svého působení na faře v Ořechu (1909 – 1919) přátelil, následuje text o historii Třebonic a kostelu na Krtni. Vše je doplněno dobovými i současnými fotografiemi.
Kde a kdy mohou zájemci výstavu zhlédnout?
Všechny zájemce srdečně zvu na výstavu do kempu Drusus v Třebonicích č. p. 4. Do Třebonic jezdí bus č. 249 ze stanice metra Luka, bránou kempu se dostanete k recepci a od ní doleva k budově statku. Výstava je ve společenské místnosti v galerii Ludmila. Veřejnosti je přístupná do 15. října, denně od 18.30 do 22 hod. nebo v jinou dobu po předchozí dohodě v recepci kempu (tel. 235 514 391). Návštěvu výstavy můžete spojit s večeří v restauraci či procházkou na blízkou Krteň.
Krteňský kostelík je oblíbeným cílem procházek mnoha obyvatel Prahy 13. Co se o jeho historii mohou na výstavě dovědět?
Kostel sv. Jana a Pavla byl postaven v 13. století. Stojí na vyvýšeném místě zvaném Krteň u Dalejského potoka. Jméno Krteň znamená Krtnův dvůr. V roce 1352 je uváděn kostel jako farní, což nasvědčuje vesnickému osídlení v blízkém okolí. Farní kostely byly v té době také v Řeporyjích a Ořechu. Zpráva o zdejší zaniklé vesnici je až z r. 1434. Krteň patřila do majetku českých králů, a to až do smrti Václava IV. Zdejší fara a s ní i vesnice zanikly v 17. století. Byly do základů vypáleny švédskými vojsky, které vyslala královna Kristýna, aby od západu přepadly Pražský hrad, uloupily umělecké sbírky Rudolfa II. a odvezly je do Švédska. Roku 1667 koupila pražská kapitula Chrášťany a s nimi i poničenou Krteň. Půdorys fary bývá dodnes patrný na odlišném vzrůstu obilí.
Ke zmíněnému kostelu se váže zajímavá pověst, dočteme se na výstavě také o ní?
Dozvíte se nejen o pověsti o královně Elišce, která putovala pěšky z hradu Karlštejna na Pražský hrad, aby tam obětovala zlato za uzdravení Karla IV., ale také o trase její cesty (od Krtně na Karlštejn), kterou si zájemci o historii mohou i dnes pěšky projít. Můžete si prohlédnout také fotografie umělecké výzdoby kostela – vzácné fresky z 13. století. Dále se dočtete o působení faráře a spisovatele J. Š. Baara na faře v Ořechu a na Krtni a o jeho přátelství s rodinou Staňkových.
Můžeme čtenářům slíbit, že je s těmi nejzajímavějšími tématy postupně seznámíme?
Zcela určitě.