Borovanského ulice
Na počest slavného českého anatoma byla pojmenována ulice ležící takřka v srdci Velké Ohrady. Vychází východním směrem, křižuje ulici Kurzovu a zleva ústí do ulice Janského. I když se Ladislav Borovanský narodil 1. dubna 1897 v Praze, natolik přilnul k jižním Čechám, že se považoval za Jihočecha a jeho pražský původ znali jen nemnozí. Maturoval v roce 1916, na lékařské fakultě UK promoval roku 1922, titul RNDr. získal v roce 1933 na fakultě přírodovědecké. Mimořádným profesorem anatomie byl jmenován roku 1937, řádným pak v roce 1946. V čele anatomického ústavu stál, s výjimkou války, od roku 1937 do roku 1970. V roce 1946/47 byl děkanem lékařské fakulty. Zde obnovil výuku anatomie a vychoval novou generaci anatomů. Změnil také pojetí a zaměření anatomie jako vědního oboru. Jeho výzkumy novorozenecké lebky jsou součástí všech učebnic anatomie na celém světě. Jeho práce o vlivu svalové práce na růst Podél Šembery – středočeská Vydra a velikost orgánů předběhla dobu o celou generaci. Díky Borovanskému je experimentální morfologie a embryologie dodnes hlavním výzkumným směrem pražského anatomického ústavu. Ovšem daleko větší význam spočívá v práci učitelské. Jeho pečlivě připravené přednášky vypadaly jako improvizovaná show a studenti je nadšeně přijímali. Denně probíhaly závody po albertovských schodech, aby bylo možné získat v anatomické posluchárně dobré místo. Navíc byl tak zářnou osobností, že bylo ctí u něj pracovat. Široce vzdělaný, velmi tolerantní s téměř fenomenální a někdy také nebezpečnou pamětí. Atmosféra v anatomickém ústavu byla taková, že se stal badatelským centrem, které nám každý záviděl. Díky tomu také byli v určitém období všichni šéfové anatomických ústavů v Československu Borovanského přímými žáky. A ten s neochvějnou jistotou prohlašoval: „Lékař, který neovládá anatomii, podobá se krtku. Oba pracují v temnu, oba zanechávají po sobě kopečky hlíny.“ Prof. MUDr. RNDr. Ladislav Borovanský, DrSc. zemřel v Praze 4. ledna 1971.