Z VAŠICH DOPISŮ
Milá paní učitelko Lenko,
„Láska čas neměří, do srdcí vzpomínky schovává a i když je nutné vyjít naposled ze dveří,duše navždy vevnitř zůstává... „
My jsme „jen“ jedni z těch, kteří prošli vaším životem, ale Vy pro nás navždy budete TOU paní učitelkou, která s láskou, profesionalitou, laskavostí a trpělivostí pečovala o naše poklady, o naše děti. Těžko se hledají slova pro čtyři roky, které navždy zůstanou v našich srdcích.
Vždy jsme se díky Vaší laskavosti a profesionalitě cítili v bezpečí a věděli jsme, že je o naše děti postaráno těmi nejlepšími bytostmi ve školkovém světě. Že tam jste, abyste je objala, když byly jako maláčkové ustýskané, že tam jste, abyste je naučila, co je třeba, a že se vždy ve školce cítily dobře a byly tam rády. A že jste vždy byla oporou i nám rodičům.
Byly to krásné čtyři roky a neumím si představit hezčí. Posledního června se pro nás ty skutečné dveře školky uzavřely, ale navždy si Vás, poneseme v srdci.
Věnovala jste Bobříkům vše, co jste mohla. Své srdce, čas, obětavost, laskavost, úsměv, obětí, no, zkrátka vše, co má ta správná paní učitelka mít.
Ať už Vašim kolegyním nebo nám jste vždy byla oporou, laskavou rádkyní, inspirující osobností, člověkem, který srdce a lásku staví na první místo a Bobřík bez Vás nebude stejný.
Všem jste se navždy zapsala do srdcí...
Za všechny a za všechno z hloubi duše DĚKUJEME... S láskou všechny vaše bobří děti, kolegyně, rodiče a Vaši „Z2D“.
Náletový lesík byl zlikvidován
Ochrana veřejné zeleně je u nás dlouhodobý problém. Když srovnáme slavnou knihu reportáží Josefa Velka Příběhy pro dvě nohy (aneb jak nám stromy škodí) z roku 1986 a současné problémy ochrany veřejné zeleně, tak i při podstatně lepší legislativě se mnoho nezměnilo. Uchránit veřejnou zeleň v obcích a u silnic nebylo nikdy pro samosprávu jednoduché.
Kácení veřejné zeleně často žádají investoři. Prý občas musí trochu veřejné zeleně zastavět. Uchránit před nimi veřejnou zeleň bývá těžké, pokud vlastní příslušné pozemky.
Vážným problémem uplynulých let bylo velké sucho. I v Praze 13 některé stromy uschnuly. Pravda, v blízkém Prokopském a v Dalejském údolí jich uschlo ještě mnohem víc. Suchem oslabené stromy snáze podléhají houbovým i hmyzím škůdcům.
Nesnadnou otázkou je, jaké druhy stromů a keřů vysazovat. Včelaři jistě stojí o akáty. Pro alergiky je ale doba kvetení akátů, dále topolů a bříz, můrou. Osobně i myslím, že by se měly více preferovat domácí druhy dřevin před exoty. Ne všichni tento názor ale sdílí. Vrásky nejen pracovníkům pečujícím o veřejnou zeleň dělají vandalové. Lámání větví, sem tam někdo použije proti stromům sekeru, výjimečně i kyselinu nebo oheň. Smutné. Smutným příkladem neuchránění veřejné zeleně je i náletový lesík nad Dalejským údolím, ve východní části sousedních Řeporyj, jižně od ulice Koterovská. Koncem února jsem s překvapením našel jeho velkou část kompletně vykácenou. Majitel příslušného pozemku se zřejmě obával, že po uplynutí jisté lhůty bude pozemek převeden ze zemědělské na lesní půdu. Proto ho nařídil vykácet. Zákon zřejmě porušen nebyl. Ani správa Chráněné krajinné oblasti Český kras, pod kterou část lesíka spadala, s kácením neměla problém. Národní přírodní památka Dalejský profil je v zásadě geologická. Přesto je náletový lesík pryč. Občané nejen ulice Koterovská jsou právem pobouřeni. Já také.