Hudba je pro mě kořením života
Hudba je pro mě kořením života
V minulém STOPu jsme zveřejnili první díl seriálu Zeptali jsme se za vás, ve kterém si povídáme s nově zvolenými představiteli naší městské části o jejich práci, ale také o radostech a starostech soukromého života. Tentokrát jsme požádali o rozhovor Petra Zemana, dalšího z trojice zástupců starosty.
Pane místostarosto, protože jste byl do funkce zástupce starosty zvolen již podruhé, možná bychom mohli naše povídání začít ohlédnutím za uplynulými čtyřmi roky. Co se za tu dobu podařilo a naopak?
V mé kompetenci zůstala i nadále oblast majetku a oblast kulturní, tělovýchovné a spolkové činnosti. Nicméně bych nerad toto krátké ohlédnutí okleštil jen na to, co se povedlo v mém rezortu.Nastartovali jsme řadu projektů, některé se podařilo dokončit, jiné se ke svému závěru blíží. Jsem pochopitelně rád, že mám možnost u toho být. V minulém volebním období jsme dokončili první etapu prodeje bytů oprávněným vlastníkům a rovnou jsme rozjeli etapu druhou. Jako velmi pozitivní vidím, že se změnila forma prodeje. Byty jsou odprodávány do osobního vlastnictví, což ulehčilo rozhodování těm, kteří si ho z jakéhokoli důvodu koupit nemohli. Pro ně se nic nemění, zůstávají nadále nájemci obecních bytů. Z dalších větších projektů bych rád zmínil zateplení škol, které dostaly i nový „kabát“, velice pěkně vypadají upravené vnitrobloky, podařilo se dohotovit parkovací místa na Velké Ohradě, což vidím jako veliký posun. Nyní už máme územní rozhodnutí, takže další přibudou. V neposlední řadě to byla rekonstrukce Kulturního domu Mlejn, jedna z mých osobních priorit, protože jsem tam několik let působil jako ředitel. Myslím, že vznikl stánek, který je tak velké investice hodný. A co se nepovedlo? Víte, mně vadí nepořádek a vandalizmus. Strašně mě štvou pejskaři, kteří nedokáží po svém psovi uklidit, což považuji za velkou bezohlednost vůči okolí. Vadí mi, že nový informační systém je na některých místech už poničený – ukazatele jsou ulámané nebo otočené, takže nefunkční... a mohl bych pokračovat. Samozřejmě se snažíme zintenzivňovat spolupráci s Městskou policií a pracujeme na řešení. Je to ale sysifovská práce. Bohužel jsou stále lidé, kteří si hezkého prostředí, ve kterém žijí, nedokáží vážit a ostatní na to doplácejí.
Na jaké projekty zaměříte svou pozornost nyní?
Například na malometrážní startovací byty. Byly by především pro mladé lidi, kteří na počátku dospělosti a své kariéry nemají dostatek prostředků na jiné typy bydlení. Tato myšlenka už samozřejmě zaznívala, ale bylo nutné dokončit již započaté projekty. Dále je to Západní Město, jehož první část už začala fungovat. Výstavba je v režii soukromých investorů, to ale neznamená, že všecho jde úplně mimo nás. I nadále se budeme snažit zvyšovat počet parkovacích míst a řešit dopravní situaci. Cílem je, aby došlo k jejímu zklidnění. Uděláme všechno pro to, abychom Prahu 13 v co nejširší míře zbavili tranzitní dopravy.
Když teď vidíte krásně zrekonstruovaný Mlejn, nemrzí vás, že jste odešel z funkce ředitele?
Myslím, že ne. Určitě by mě nesmírně bavilo realizovat tam některé ze svých projektů, na druhé straně mě ale práce, kterou dělám teď, velice naplňuje. Když rekonstrukce skončila, byl jsem na její výsledek hrdý. Bohužel mi tehdy náladu lehce zkazila velice agresivní předvolební rétorika některých kandidujících politiků. Nespravedlnost a lež, někdy účelová, jindy pramenící z nevědomosti, to je něco, s čím se člověk jen těžko vyrovnává.
Jako profesionální muzikant můžete objektivně posoudit funkčnost nového Mlejna. Je všechno jak má být?
Technologie i zadání vycházely z dlouholeté praxe. Nikoli pouze mojí, ale umělců, kteří tam vystupují, a pochopitelně i vedení Mlejna. V rámci kolaudace se potom samozřejmě ještě „vychytávaly blechy“. Ale všechno šlo bez větších problémů doladit. Mlejn je opravdu koncipován jako kulturní dům jednadvacátého století.
Co se za uplynulé čtyři roky změnilo ve vašem soukromém životě?
Řekněme, že jsem stabilizovaně v klidu. Dvě starší děti studují na vysokých školách, nejmladší syn dosáhl plnoletosti, takže z těch rodičovských povinností a starostí začínám mít uvolněnější a klidnější pocit. Samozřejmě, že dospělost dětí mě jich nezbavuje, ale už to není ta každodenní závislost. Nicméně jsem stále připraven jakkoli pomoci.
Znamená to, že máte více času?
Tak to jsem bohužel nepocítil. Jako jazzový hudebník dost často hraji a je to právě v tom volném čase. Hudbu jsem si kdysi vybral proto, že jsem byl přesvědčený, že mě bude provázet celým životem. A stalo se. Profesionálně hraji už třicet let a neumím si představit, že by to mělo být jinak. Hudba je pro mě kořením života. A když přece jen nějaký čas zbude, jezdíme s manželkou na chalupu, kterou máme kousek od Prahy, s bratrovými malými dětmi, ty naše už o to nestojí, podnikáme výlety nebo restauruji kytary. Občas si vyjedu na motorce nebo na kole, ale v dnešním provozu mě to už tak moc neláká.
A co dovolená?
Na dovolenou nikdy nejezdím, protože mi to připadá jako ztracený čas. Sice jsem kus světa projel, ale vždycky to souviselo s hudbou, mou profesí nebo studiem. Jet jen tak na dovolenou je pro mě nepředstavitelná věc. A když už mám oficiálně dovolenou, tak pouze napsanou. Stejně se několikrát týdně objevím v práci nebo mám koncerty. Zkrátka nedokážu vypnout.Možná jen na chvíli, a to tehdy, když jdu občas s kamarády na pivko.
Kdybyste se náhodou někdy rozhodl svůj negativní postoj k dovolené změnit, jel byste někam do tepla nebo spíš na hory?
Na hory? Tak to určitě ne. Já zimu a sníh rozhodně nemusím. V mládí jsem aktivně hrál hokej a jediné, co mi vadilo, byla ta zima. Když už z nějakého důvodu na hory musím, tak předstírám, že vlastně vůbec žádná zima není, přijedu tam, udělám nebo vyřídím potřebné a mizím. Vždycky říkám, že jsem se tady určitě ocitnul omylem.Mně by se líbilo nonstop léto.
Je něco, co byste si přál?
Co mě štve, co by se mohlo zlepšit nebo že by se lidé nad některými věcmi měli zamyslet, to už jsem říkal. Ale to je něco, co bohužel neovlivním. Vzhledem k tomu, že mi letos bude padesát, což je věk, kdy v jistém smyslu všechno závisí na zdraví, tak bych si přál zdraví. A nejen pro sebe, ale pro celou rodinu a mé nejbližší. Vím, že nijak zvlášť zdravě nežiji, takže předsevzetí, že s tím musím něco udělat, jsou stále častější. Zdraví je pro mě prioritní, protože bez něj nejde nic.