Velikonoce jako oslava života
Už jsme si zvykli, že po zimě přichází jaro a naplňuje životem nejen „mrtvou“ přírodu, ale často nalévá mnoho vitality i do každého z nás. Před několika lety jsem na farní zahradě zasadil malý stromek. Byl to červený buk. Po první zimě jsem koukal, zda přežil a měl jsem pochybnosti, protože jiné stromy se už dávno zazelenaly a můj stromeček nic. Dokonce jedna farnice, která pečovala o farní zahradu, jej chtěla vytrhnout, ale naštěstí se jí to nepodařilo. Na stromku nakonec s několikatýdenním zpožděním vyrašily listy a krásně se začervenal. Podobná situace se opakovala i v dalších letech. Všem návštěvníkům farní zahrady se malý buk uprostřed jarní zeleně zdál být mrtvý, ale nakonec jsme si zvykli, že se do něho život po zimě vrací trošku později než do jiných rostlin.
Velikonoce jsou krásnou oslavou jara, vyjádřením radosti nad životem, který naplňuje svět kolem nás. V křesťanství však tyto svátky poukazují na mnohem hlubší myšlenku. Jsou totiž oslavou lidského života a pozastavením se nad jeho smyslem a cílem. Srdce asi každého člověka se naplňuje radostí v pohledu na nově narozené dítě. V každém z nás se skrývá touha, abychom svůj život prožili naplno, aby nás cesta, kterou procházíme tímto světem, dovedla do smysluplného cíle. Těžko se vyrovnáváme se vším, co narušuje běh našeho života – bojíme se nemoci, nepřipouštíme si myšlenku na nějakou slabost a když přibývá let, bráníme se před zpomalením běhu života, které si vynucuje naše postupně slábnoucí tělo. A přece, jak po zimě přichází jaro, léto a po létě podzim a zima, tak pro každého z nás musí být samozřejmé, že podobně to probíhá v lidském životě.
Příhoda se stromkem, který jsem zasadil na farní zahradě a který se každé jaro všem zdál být naprosto mrtvý, může být i obrazem lidského života. Lidský podzim se mnohým zdá být koncem všeho! Ale je to pravda? Nedřímá i v nás, jako v tomto stromě, život, který jsme schopní objevit jen očima naší duše? Přece tak krásný je život předaný těm, kteří přicházejí po nás, tak nádherné jsou stopy plné dobra, zanechané v srdci další generace.
Člověk se stává nesmrtelným, když je schopen svůj život předat druhým, nikoli si ho nechat pro sebe! Velikonoce, které jsou v křesťanství hlavně oslavou zmrtvýchvstání a nanebevstoupení Ježíše Krista, nás naplňují nadějí, že každý, kdo svůj život věnoval druhým, jej získá zpět a ve spojení s ostatními bude žít svůj život naplno ve světě, ve kterém neexistuje už žádná bolest. Přeji vám, abyste o letošních Velikonocích prožili radost nejen ze života, který se vrací do přírody, ale aby vás naplnila radost ze života, který neviditelně naplňuje vaše duše a který je silnější než jakákoli síla tohoto světa. Abyste pocítili ve svých duších vděčnost vůči každému, kdo vás posiluje, díky komu cítíte, že žijete, že to, co děláte, má smysl! Vděčnost je vrchol ným projevem lásky! A pokud budete mít chuť podívat se do Bible, doporučuji poslední tři kapitoly evangelia podle sv. Lukáše, které popisují první křesťanské Velikonoce.
Vděčný za každý projev dobra