Co usnadní naše rozhodování?
Co usnadní naše rozhodování?
Dobrý den, paní doktorko. Žiju v dlouhodobém manželství a mám patnáctiletého syna. Před rokem jsem se seznámil s jinou ženou. Je mi s ní dobře a chtěl bych s ní žít. Pořád se ale nemůžu rozhodnout. Už jsem se k ní odstěhoval, pak zase přestěhoval zpátky k rodině kvůli výčitkám, pak zase k ní. Není mi v celé této situaci dobře. S manželkou máme neutrální vztah. Konflikty jsou jen s tchýní, která nám stále řídí život. Co s tím vším?
Rozhodování je volba mezi dvěma možnostmi. Pro tazatele by určitě bylo nejrozumnější podniknout nejdříve všechny možné pokusy, jak co nejvíce omezit vliv tchýně na jeho manželství, aby v něm všichni mohli spokojeně zůstat. Přece jen je nezpochybnitelné, že všem dětem je nejlépe doma s oběma rodiči a většinou i ti dospělí zjistí, že po čase jsou si v základu partnerské vztahy podobné a rozpadem manželství se vztahy nezjednodušují, ale komplikují. Další důležitý moment, který je u tohoto příběhu potřeba zdůraznit, je, že obyčejné setkání na kávě s milou kolegyní v době, kdy máme doma nějaký problém a cítíme se nespokojeni, bývá třaskavina, která obvykle nekončí ani harmonií ani spokojeností. Pokud nějaký vztah vznikne, časem se vyvíjí a potřebuje pokračování, nebo zaniká.
Klient se ale ptá, jak se rozhodnout nyní. Už mnohokrát jsme mluvili o teorii TADY A TEĎ a podle ní nemá význam vracet se do minulosti, pokud už nejde změnit. Žijme tedy přítomností. Berme situaci jako danou a bez úvah, co se mohlo nebo mělo dělat jinak.
Každý člověk má jiné tempo rozhodování. Někdo svá rozhodnutí střílí od boku raz dva a je mu tak dobře. Jiný potřebuje poměrně dost času na to, aby sám sebe ujistil, že jeho volba je správná. Nedá se říct, že jedna nebo druhá verze je správná. Jen u té druhé (oddalované rozhodnutí) je třeba „šetřit silami“. Opakované změny v rozhodování síly berou. Člověk je unavený a vyčerpaný psychickým stresem a trvá-li rozhodovací váhání dlouho, obvykle mu na konci chybí energie, která je pro rozhodnutí potřeba.
Nejzákladnější pravidlo pro snadnější rozhodnutí je termínování. Sami sobě stanovíme reálný termín – konkrétní datum podle situace, někdy třeba i s pomocí odborníka. Do tohoto termínu se k rozhodovacímu procesu (k váhání, zda vybrat jednu nebo druhou možnost) nevracíme! Žijeme přítomností, nerozvíjíme představy a všechny možné verze coby kdyby. Ve stanoveném termínu je potřeba rozhodnutí realizovat a už ho neměnit! Sebejistým rozhodnutím možná někomu nechtěně ublížíme, ale všichni mají možnost se se situací vyrovnat a přizpůsobit se jí. Pokud pořád měníme svoje rozhodnutí i celou situaci, stává se ve vztazích velmi emočně citlivou a nezvladatelnou pro všechny, kterých se týká.
Rozhodování je proces, který se dá nacvičit – opakovaný pravidelný trénink převzetí zodpovědnosti za svoje jednodušší rozhodnutí a postupné zvyšování náročnosti. Tento princip se odborně nazývá systematická desenzibilizace. Je to jakési „otužování“, postupné přivykání si na daný postup. Odstranění úzkosti z toho, že se mám rozhodnout a převzít tak za svoje řešení zodpovědnost.
Všem čtenářům časopisu STOP přeji, aby vaše nerozhodnost netrvala příliš dlouho a vaše rozhodnutí byla neměnná, jistá a hlavně pokud možno správným směrem.