Manželství na blízko, na dálku nebo třeba na víkend?
„Dobrý den, paní doktorko. Vdala jsem se z lásky. Máme tři úžasné syny a máme se s manželem rádi. Já mám skvělou práci ve svém oboru – v Praze. Můj muž o práci přišel a dostal velmi atraktivní nabídku na rok v Německu. Po roce mu pracovní smlouvu prodloužili. Mladší synové odjeli studovat na střední školy za ním, nejstarší chtěl dokončit školu v Praze. Rodina se nám rozdělila, často cestujeme za sebou navzájem. Můj muž mi chybí, nemůžu spát, často ani jíst. Potřebuju mít všechny své blízké pohromadě každý den…“
„Dobrý den. Až moje třetí manželství je šťastné a bezproblémové. Vdala jsem se za spolužáka, který od studií žije a pracuje v Americe. Děti máme oba dospělé. I já mám ale ráda svoji práci – tady v Praze. Jezdím tedy vždy na dva měsíce za svým mužem „domů“ do Ameriky. Užívám si po tu dobu naše opravdu harmonické manželství a společný čas a pracuji na dálku pro svoji f irmu v Praze. Druhé dva měsíce jezdím „domů“ do Prahy, kde udělám ve firmě vše, co na dálku není možné, potěším se s vnoučaty... Tento model mi velmi vyhovuje. Jsem vdaná, ale mám i spoustu výhod samostatného života. Žiju ve své rodné zemi i v cizině, s manželem i bez něho.“
„Dobrý den. Před skoro třiceti lety jsem se vdala. S manželem máme dvě už skoro dospělé dcery, spoustu společných koníčků, ale i spoustu času každý pro sebe. On má rád country koncerty, kam chodí s kamarádem nebo s dcerami. Já mám ráda muzikály, divadla, kina a takové ty holčičí věci – kafíčko, popovídání, cvičení… Když jsem měla zdravotně těžké období, byl mi můj muž velkou oporou. Stejně tak, když on absolvoval těžkou operaci, tak bych za něj dýchala. Musím říct, že to bylo moc hezkých třicet let a že se mi s mým mužem hezky žije.“
Partnerské soužití je komplikovaná záležitost. Dříve bylo obvyklé žít v tradičním manželském uspořádání. Doba se mění a vyvíjí se i vztahy. Instituce manželství prodělává krizi už od 70. let minulého století. Z obavy před závazky a z nezdařených konců mnoho lidí především z mladších generací do manželství vůbec nevstupuje. Manželství nebo partnerské uspořádání bez dokladů mívá různé moderní, často netradiční uspořádání, které ne vždy musí být špatné jen proto, že naši prarodiče by asi lomili rukama. Otevřel se nám svět, lidé cestují, mohou být propojeni virtuální komunikací téměř po celém světě. Nebývá už ani výjimkou, že babičky telefonují svým vnoučatům na druhý konec zeměkoule po skypu... V moderním světě nemusí být tedy problém přistoupit i k uspořádání partnerských vztahů moderně. Už ne vždy platí, že dva lidé spolu mohou spokojeně fungovat jen když spolu žijí ve společném bytě, každý den uléhají do společné postele a snídají u společného stolu. Stejně jako modernizaci světa je ale třeba respektovat i to, že delší odloučení může jednoho z páru trápit natolik, že nemůže jíst ani spát a ke spokojenosti má daleko.
Širší výběr je třeba brát jako možnost. Neodsuzujme odlišné varianty a nenechme se ovlivnit názory druhých zvenčí. Dopřejme si jako pár výběr varianty, která vyhovuje právě nám dvěma. Klidně si dopřejme výhod vztahu na dálku (vztah nám tolik nezevšední, těšíme se na sebe, víc si vážíme společného času, máme i více času sami pro sebe) nebo naplnění potřeb bezpečného hnízda, kdy máme svoje blízké denně kolem sebe, ale i v úzkém uspořádání máme každý svoje aktivity. Jediným důležitým bodem je, aby se na uspořádání soužití v páru shodli oba partneři. Pro nalezení nejvhodnějšího uspořádání spolu především mluvme – jak se cítí jeden z partnerů při odjíždění druhého, co by potřeboval, aby byl spokojenější, co sám může navrhnout pro větší spokojenost druhého, co by si přál, čeho se dokáže vzdát, co je pro koho důležité tak, že bez toho nedokáže žít, jaké možnosti řešení by mohly situaci zlepšit…
Všem čtenářům časopisu STOP přeji spokojeně domluvené soužití v páru, ať už je to společně strávených 24 hodin 365 dní v roce nebo klidně týden jednou za půl roku.